Aquarius
Z Wikina
(2. pád Aquarii, zkr. Aqr , čes. Vodnář). Jedno ze zvířetníkových souhvězdí.
Na starých babylonských kamenech byl Vodnář zobrazován jako klečící muž, který vylévá vodu z vědra na rameni. V Egyptě byl symbolem nilských záplav a období dešťů. Egypťané se domnívali, že záplavy Nilu způsobuje Vodnář tím, že přelévá vodu z pramenů obrovským vědrem do řečiště. Ostatně všechny dávné civilizace spojovaly toto souhvězdí v různých formách s vodou – s deštěm, záplavami, mořem, ba i vínem. Aztékové věřili, že Vodnář je zpodobení boha Quetzalcóatla, který připlul z východních moří. V řeckém bájesloví představoval Dia, který lije proudy vody na zem, aby potrestal hříšné lidstvo. Lidé prý bývali nejdříve velmi dobří a šťastní a na zemi bylo věčné jaro (zlatý věk). Potom přišel stříbrný věk, kdy Zeus rozdělil rok na čtyři období a lidé museli snášet střídání horka a zimy. Pak nastal věk bronzový a naposled nejhorší ze všech, železný. Lidé byli tehdy velmi zlí a sobečtí, pravda a ctnost téměř vymizely. Tehdy se Zeus rozhněval a vylil na zem obrovské množství vody, v níž všichni lidé utonuli. To se prý přihodilo při katastrofálních záplavách v Thesálii r. 1503 př. Kr. Jen na vrcholku hory Parnasu, který byl jediným kouskem pevné půdy, se zachránil Prometheův syn Deukalion s manželkou Pyrrhou, lidé spravedliví, skromní a dobří. Ti pak zalozili nový lidský rod.
Na podzimní obloze je pod Pegasem skupina vodních souhvězdí: Ryby, Velryba, Vodnář, Jižní ryba, Kozorožec, Řeka Eridanus a na západ od Pegase je Delfín. Souhvězdí V. zaujímá rozsáhlou část oblohy pod Pegasem. Jeho hvězdy však nejsou příliš nápadné. Nejjasnější z nich, Sadalmelek (arab. Šťastná hvězda krále), je veleobr o svítivosti 10 000 Lo, vzdálený od nás asi 1100 ly. Paprsek, který právě pozorujeme, opustil hvězdu v době Velkomoravské říše. Obráceně, pokročilí astronomové z pomyslné planety u této hvězdy by právě teď Zemi viděli, jak vypadala v době Cyrila a Metoděje.
Berlínský hvězdář Galle objevil r. 1846 u hvězdy τ Aqr další planetu naší sluneční soustavy, Neptuna. Její polohu vypočítal už dříve francouzský astronom Leverrier z nepravidelností dráhy Urana. Neptun jej totiž přitahuje svou gravitací, a tím poněkud vychyluje z dráhy. A právě z velikosti a směru odchylek od vypočtené dráhy bylo možno určit polohu planety dosud nepozorované a nazvané po svém objevení jménem římského boha vod Neptuna. Poblíž hvězdy η Aqr je radiant meteorického roje zvaného Éta Aquaridy. Meteory tohoto roje jsou pozůstatky Halleyovy komety a objevují se nejhojněji kolem 5. května. U hvězdy δ Aqr je radiant slabšího roje, Delta Aquarid, činný od 24. července do 6. srpna, s maximem 28. července. Konečně třetí, nejslabší roj ve Vodnáři, jsou Iota Aquaridy, nazvané podle hvězdy, která je k radiantu nejblíže. Helix je největší planetární mlhovina na naší obloze.
| Hvězda | α | δ (°) | r (ly) | mv | spekt. | B - V |
| α Sadalmelek | 22h06m | -00,3 | 1 100 | 2,96 | G2 Ib | 0,98 |
| β Sadalsud | 21h32m | -05,6 | 850 | 2,91 | G0 Ib | 0,83 |
| γ Sadachbia | 22h22m | -01,4 | 82 | 3,84 | A0 V | -0,05 |
| δ Skat | 22h55m | -15,8 | 85 | 3,27 | A3 V | -0,05 |
| ε Albali | 20h48m | -09,5 | 67 | 3,77 | A1 V | 0,00 |
M 2 a M 72 kul. hvězdokupy
M 73 asterismus (4 hvězdy)
NGC 7009 planet. mlhovina Saturn, 8,4 mag, 44" x 26"
NGC 7293 planet. mlhovina Helix, 6,5 mag, 15' x 12'
radianty tří meteoritických rojů u hvězd ε, δ a τ Aqr
Obsah |
