Rayleighův rozptyl
Z Wikina
(Tyndallův jev)
Rozptyl světelného svazku z původního směru do různých směrů. Nastává na molekulách plynů nebo na prachových částicích, které jsou mnohem menší než vlnová délka světla. Velikost rozptylu závisí na vlnové délce. Původně tento rozptyl vysvětlil John Tyndall (v r. 1859), a podrobněji se jím podrobně zabýval lord Rayleigh.
Krátké vlny (modrého světla) jsou rozptylovány více než dlouhé vlny světla červeného. Ztráty světla z původního svazku způsobené R. r. jsou nepřímo úměrné čtvrté mocnině vlnové délky. Fialové světlo je rozptylováno 8´ více než světlo červené. R. r. slunečního záření na molekulách dusíku a kyslíku v zemské atmosféře způsobuje modř oblohy a červené Slunce u obzoru.
Proč však není obloha fialová, když je fialové záření více rozptylováno než modré? Důvod je jednak to, že fialového záření ve slunečním spektru je méně než modrého, jednak je naše sítnice na fialové záření méně citlivá než na modré.
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
- Rayleighova atmosféra
- Rayleighova-Taylorova nestabilita
- Rayleighův-Jeansův zákon
- Rayleighovo kritérium (Rayleighova mez)