Pohyb
Z Wikina
Ve vesmíru je vše v pohybu. Pohybují se kvarky v nukleonech, nukleony v jádře atomu, elektrony kolem jádra, atomy v molekule, molekuly v látce. Pohybují se kontinenty rychlostí několika centimetrů za rok. Země sama vykonává složitý pohyb v kosmickém prostoru: otočí se kolem osy jednou za den, její osa vykonává krouživé pohyby (precese a nutace), její střed oběhne jednou za měsíc rychlostí 12 m s–1 společné těžiště Země–Měsíc. Kolem Slunce obíhá rychlostí 30 km s–1 a po spirále se pohybuje spolu se Sluncem rychlostí 19 km s–1 směrem ke hvězdě n Herculi (tj. k apexu). To je pohyb celé sluneční soustavy vzhledem k okolním hvězdám.
Rotace Galaxie unáší Slunce a jeho hvězdné okolí rychlostí 230 km s–1 tím směrem v Mléčné dráze, kde je souhvězdí Labutě (Cygnus). Pohyb sluneční soustavy kolem galaktického středu není jednoduchá elipsa. Krouží v galaktickém epicyklu, při němž se periodicky vzdaluje a přibližuje ke středu Galaxie. Sluneční soustava se nepohybuje v galaktické rovině, ale při svém oběhu kolem galaktického středu vykonává oscilace kolmé ke galaktické rovině (z-oscilace, angl. galactovertical oscillations) s periodou 60 mil. let a amplitudou 250 ly.
Galaxie sama vykonává vzhledem k velmi vzdáleným kvazarům také složité pohyby. K některým galaxiím v Místní skupině galaxií se přibližuje, od jiných se vzdaluje. Přibližuje se např. k Velké galaxii v Andromedě rychlostí asi 200 km s–1. Místní skupina galaxií je přitahována k bohaté kupě galaxií v Panně, která je středem Supergalaxie. Rychlost, s jakou jsme k jejímu středu přitahováni je kolem 300 km s–1. V důsledku rozpínání se však vzdálenost středu Galaxie (60 mil. ly) stále zvětšuje, a to rychlostí 1200 km s–1. Složením těchto dvou rychlostí („pádu“ Místní skupiny galaxií a „nafukování“ kosmického prostoru) dostaneme rychlost vzdalování od středu Supergalaxie hodnotu 900 km s–1. Žádné nebezpečí srážky s kupou galaxií v Panně nám tedy nehrozí. Vzhledem k reliktnímu záření se Supergalaxie a všechny galaxie v dalekém kosmickém okolí pohybují směrem k Velkému přitahovači. Měřená rychlost je 600 km s–1.
Všechny uvedené pohyby pozorujeme a měříme z povrchu Země. Naši předchůdci pokládali hvězdy za nehybné „stálice“. Přesná měření však ukázala, že všechny hvězdy mají svůj individuální vlastní pohyb po obloze a radiální pohyb v zorném směru. Tyto pohyby studuje hvězdná statistika. Pohyb planet, jejich měsíců, komet a planetek jsou určovány Keplerovými zákony a propočítává je nebeská mechanika. Jsou způsobeny gravitační přitažlivostí masivního centrálního tělesa. Tím je pro planety Slunce a pro měsíce jejich planeta. Pohyby ve sluneční soustavě a ve vesmíru vůbec jsou ovládány gravitací. V mnoha případech stačí použít k výpočtům jednoduchý Newtonův gravitační zákon. Pro velmi přesné výpočty je však třeba použít dokonalejší obecnou teorii relativity.
Obsah |