Precese

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Krouživý pohyb osy rotujícího tělesa způsobený momentem síly. Roztočený vlček (káča) je názorný příklad: na jeho osu působí síla kolmá k tíži. Astronomickou precesi objevil kolem roku 125 př. Kr. Hipparchos, když porovnával polohy nejjasnějších hvězd ve zvířetníku s polohami zaznamenanými astronomy před stoletím. Zjistil, že se jarní bod za tu dobu posunul asi o 1°.

Přitažlivé síly Měsíce a Slunce působí dvojicí sil na rovníkovou výduť Země a snaží se dostat rovník do oběžné roviny Měsíce a do ekliptiky. Země reaguje precesním pohybem, tzv. lunisolární precesí, při níž osa zemská opíše kužel jednou za 25 800 let (tzv. platonský rok). Osa opisovaného precesního kužele je kolmá k ekliptice a protíná oblohu v pólu ekliptiky, který je v souhvězdí Draco. Poloviční vrcholový úhel je roven sklonu rovníku vůči ekliptice (23° 27'). Precesním pohybem zemské osy se mění poloha světového pólu na obloze. Dnes je asi 1° od Polárky a za 12 000 let se přemístí do blízkosti Vegy v souhvězdí Lyry. S otáčením osy se také mění poloha světového rovníku; posouvají se tedy i jeho průsečíky s ekliptikou, jarní bod a podzimní bod. Posouvají se po ekliptice západním směrem, proti zdánlivému pohybu Slunce.

Vlivem lunisolární precese se oba body rovnodennosti posunou po ekliptice o 50,40" za rok, z čehož větší díl (30") připadá na působení Měsíce. Podle teorie relativity se tento posuv zmenšuje o nepatrnou hodnotu geodetické precese, rovné 0,02" za rok. Poněvadž jarní bod je začátkem systému rovníkových souřadnic, mění s časem i obě rovníkové souřadnice hvězd (rektascenze a deklinace). Tzn. že při udávání poloh hvězd (publikovaných např. v katalozích nebo v hvězdných mapách) je nutno udat přesně čas (tzv. ekvinokcium), pro nějž souřadnice platí.

Rovina oběžné dráhy Měsíce je skloněna vzhledem k zemskému rovníku a stáčí se vzhledem k němu, a to jednou za 18,6 roku. Proto rychlost precese s touto periodou kolísá (tzv. nutace).

Zatímco Měsíc a Slunce působí lunisolární precese zemské osy, působí gravitační přitažlivost planet na polohu zemské dráhy. Tím vzniká periodická změna polohy ekliptiky na obloze, kterou nazýváme planetární precese. Kdybychom si představili rovník pevný, vedla by planetární precese k ročnímu posuvu jarního bodu o 0,12" v opačném směru, než působí precese lunisolární. V důsledku planetární precese kolísá sklon ekliptiky v mezích 21°55' do 24°18', a to v periodě 40 000 let.

Souhrnné působení lunisolární a planetární precese se nazývá všeobecná precese. Působí posuv jarního bodu po ekliptice o 50,26" za rok proti směru zdánlivého pohybu Slunce. Za rok Slunce tedy neopíše plných 360°, ale jen úhel 359° 59' 9,74". Proto je tropický rok (doba mezi po sobě následujícími průchody Slunce jarním bodem) o něco kratší než hvězdný rok (plný oběh 360°).

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy


Precese, neboli precesní pohyb, je setrvačný pohyb, který je podobný pohybu roztočené káči. Dalším typickým příkladem je precesní pohyb zeměkoule - je to její třetí nejvýznamnější pohyb.

 

Tento článek je rozpracovaný - na tomto článku se pracuje.

Zkuste se na tuto stránku encyklopedie vrátit později.
Prosíme, berte ohled na to, že se obsah encyklopedie postupně vyvíjí.
Těší nás váš zájem o tuto novou alternativní encyklopedii :-)

Precesní pohyb Země má navíc ještě kolmou složku a tou je nutace. Její výkyv je přibližně ±10˝.

Některé prameny uvádějí, že původně byla zemská osa vertikální, ale před 11500 lety se naklonila o 23,5°. Pravděpodobnou příčinou byla srážka s jiným kosmickým tělesem.

Odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje