Observatoř

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(z lat. observare = pozorovat)

  1. Obecně pozorovací stanice nebo vědecký ústav pro pozorování a zkoumání přírodních jevů. Např. neutrinová observatoř, astronomická observatoř, geofyzikální observatoř, ionosférická observatoř, magnetická observatoř, seizmická observatoř, meteorologická observatoř.
  2. V astronomii ústav, pozorovací stanice nebo velká družice vybavené dalekohledy a příslušenstvím: spektrografy, fotometry, mikrofotometry, spektrofotometry, polarimetry, laboratořemi atd. Ve světě je asi 300 astronomických observatoří.

Dnešní velké optické a infračervené observatoře se budují ve vysokých polohách s největším počtem bezoblačných nocí v roce, minimální atmosférickou turbulencí, dobrou kvalitou obrazu, s minimálním umělým osvětlením (daleko od větších sídlišť a komunikací) a se zárukou, že místní pozorovací podmínky se v budoucnu nezmění. Růst sídlišť, osvětlení dálnic a reklamy v okolí observatoře způsobují „světelné znečištění“ oblohy. Snižuje se tím mezní hvězdná velikost a vůbec efektivnost pozorování. Aby se pokud možno vyloučil neklid atmosféry, jsou velké dalekohledy vybavovány adaptivní optikou, která snižuje neklid obrazu na minimum. Radioastronomickým observatořím neklid atmosféry, a světelné znečištění oblohy nevadí. Avšak rádiové i televizní komunikace a rušení od elektrických zařízení znesnadňují výzkum vesmíru na rádiových vlnách. Pozemské observatoře jsou omezeny počasím, neklidem atmosféry a její neprůhledností pro ultrafialové, rentgenové a gama záření z vesmíru. Ani ve světle, ani v infračerveném a rádiovém záření není atmosféra dokonale průhledná. Proto k nejstarším klasickým observatořím světelným na povrchu Země přibyly kosmické observatoře umístěné mimo zemskou atmosféru. Ty přinesly obrovský pokrok ve výzkumu vesmíru, neboť se otevřela „spektrální okna“ od gama-záření až po rádiové vlny. Je možné poznávat vesmír ve všech druzích elektromagnetického záření bez omezení. Neruší je neklid atmosféry, takže dosahují vysoké rozlišovací schopnosti. (Viz astronomická družice, astrometrická družice).

Kolem Země dnes (na přelomu 20. a 21. stol.) obíhá flotila observatoří světelných (např. Hubbleův dalekohled), infračervených (např. ISO), ultrafialových (např. UIT), rentgenových (Chandra) nebo gama (GRO). Díky jim je poznávání vesmíru mnohem úplnější. Poznatků o vesmíru, které přinášejí nesvětelné druhy záření, je takové množství, že vznikly samostatné obory astronomie, jakými jsou gama-astronomie, rentgenová astronomie, ultrafialová astronomie, infračervená astronomie, submilimetrová astronomie, radioastronomie.

Naopak neutrinové observatoře (neutrinové detektory) se umísťují hluboko pod povrch Země (kde jsou chráněny před kosmickým zářením), do ledovců nebo hluboko pod vodní hladinu.

Viz též kosmické observatoře, optické observatoře, rádiové observatoře, sluneční observatoře.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje