Rentgenová astronomie
Z Wikina
Moderní obor astronomie, který poznává vesmír pomocí rentgenového záření. Zemská atmosféra však (naštěstí pro vše živé) pohlcuje rentgenové záření všech vlnových délek, a proto rentgenová astronomie mohla vzniknout, až když byly rentgenové detektory vyneseny raketami do výšky nad 150 km.
Obsah |
Historie
V roce 1963 byly objeveny prvé dva zdroje (Scorpius X-1 a Taurus X-1). V roce 1970 už byly známy tři desítky rentgenových zdrojů v Galaxii a jeden mimogalaktický – veleobří eliptická galaxie M 87 (Virgo A). Prvá optická identifikace se podařila u rentgenového zdroje Taurus X-1, který je totožný s Krabí mlhovinou.
Významným pokrokem v rentgenové astronomii bylo vypuštění prvé rentgenové družice UHURU koncem r. 1970. Ta objevila řadu nových zdrojů, z nichž mnohé byly identifikovány jako rentgenové dvojhvězdy; ty jsou nejčastějším galaktickým rentgenovým zdrojem. Dalším důležitým objevem bylo zjištění, že intenzivním zdrojem rentgenového záření jsou rozsáhlé mezigalaktické prostory v kupách galaxií o velikosti 1–2 mil. ly.
Další rentgenové družice (Ariel V, Copernicus, SAS-3, OSO-8) objevily rentgenové Seyfertovy galaxie, rentgenové pulzary, emisní čáry u 2 Å ve zbytcích supernov. U řady bohatých galaktických kup se podařilo dokázat, že jde o mezigalaktickou rentgenovou tepelnou emisi z horkého plazmatu o teplotách milionu až sto milionů stupňů. Záblesky a vzplanutí v rentgenovém záření pocházejí z těch rentgenových dvojhvězd, ve kterých je přenos hmoty velmi nepravidelný. Velmi citlivé detektory družic Einsteinova observatoř a ROSAT měřily rentgenovou emisi u mnoha hvězd s korónou a rentgenové pozadí. Družicím Chandra a XMM se podařilo objasnit vznik rentgenového pozadí.
Podrobně je snímáno rentgenové Slunce (družice SOHO, Yohkoh).