Seyfertovy galaxie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Skupina aktivních galaxií. Objevil je americký astronom Carl K. Seyfert (1911–1960)

v r. 1943. Uvedl seznam 12 galaxií, v jejichž středu je mimořádně jasné galaktické jádro, jehož spektrum se zcela liší od ostatních galaxií. Dnes je jich známo asi 200. Při krátké expozici se ukáže jen jádro, avšak dlouhá expozice odhalí kolem jádra normální spirální galaxii. Malé jádro září mnohdy daleko více než celá galaxie vně jádra. Spektrum jádra není hvězdné. Na netepelné kontinuum jádra se překládají úzké zakázané čáry, které se s časem znatelně nemění. Ty se vytvářejí až v rozsáhlém obalu jádra, který má velmi malou hustotu a je klidný. Silné široké emisní čáry ve spektru jsou projevem velmi prudkých pohybů (až 10 000 km s–1) v jádře. Některé jsou běžné, např. Balmerova série, jiné jsou neobvyklé, vysoko excitované (např.čáry dvakrát ionizovaného kyslíku).

Obsah

Jádro

Jádro Seyfertových galaxií svítí nejen ve světle, ale září především v infračerveném spektru. Je také silným zdrojem rentgenového a ultrafialového záření. Je též rádiovým zdrojem. Zářivý výkon (zhruba 1010-1012 slunečních zářivostí) se mění v období několika málo měsíců. To znamená, že velikost zářícího jádra je řádově desetina sv. r. To je důsledek konečné rychlosti světla, neboť větší zdroj by se nemohl v tak krátké době koherentně měnit (přenos informací nemůže být rychlejší než rychlost světla).

Obrovský zářivý výkon z malého jádra Seyfertovy galaxie nelze vysvětlit termonukleárními reakcemi. Jejich zdrojem je gravitační energie obří černé díry ve středu jádra. Jádra Seyfertovy galaxie (a patrně všech aktivních galaxií vůbec) jsou tedy slabší kvazary, se zářivostí 10–100´ menší. Asi desetina velkých spirálních galaxií jsou Seyfertovy galaxie. Protože jejich činnost je přechodná (do vyčerpání „potravy pro černou díru“), je pravděpodobné, že velké spirální galaxie – včetně naší Galaxie – stráví přibližně desetinu svého života v aktivním („seyfertovském“) období.

Vzhledem k tomu, ze v rentgenovém záření je proměnnost nejrychlejší, lze se domnívat, že jeho zdrojem je nejbližší okolí obří černé díry (asi 1 světelný měsíc). Záření infračervené vzniká ve vzdálenějších vrstvách prachových, zahřívaných z nitra jádra, tj. z blízkosti černé díry.

Klasifikace

Klasifikace Seyfertových galaxií se dělí do dvou hlavních tříd: Seyfertovy galaxie 1 – jasné ve světle, ve spektru mají široké i úzké čáry; Seyfertovy galaxie 2 – poměrně slabé ve světle, ve spektru mají jen úzké čáry. Přechodné typy také existují, např. 1,5; 1,8 atd. Rozdíly ve spektru jsou pravděpodobně způsobeny různým úhlem, pod jakým Seyfertovy galaxie vidíme.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]