Neutrinová observatoř
Z Wikina
Základní zařízení neutrinové astronomie. Jádrem každé neutrinové observatoře je neutrinový detektor, v němž dopadající neutrino předává svoji energii elektricky nabité částici nebo vytvoří radioaktivní prvek. Vzhledem k velmi slabé interakci neutrin s hmotou, musí mít neutrinová observatoř velké množství zachycující látky (může jí být voda v hlubokém oceánu - jako DUMAND u Havaje, nebo antarktický ledovec – AMANDA). Neutrinová observatoř musí být stíněna před kosmickým zářením a proto se umísťuje v hlubokém dole (nebo oceánu či ledovci). Protože neutrina snadno pronikají celou Zemí, pozoruje neutrinová observatoř ve všech směrech, takže pozorování probíhá ve dne v noci. Neutrinové observatoře mohou sloužit nejen astronomům k výzkumům kosmických neutrinových zdrojů, ale i fyzikům ke studiu vlastností neutrin (např. v urychlovači částic. Neutrinových observatoří je ve světě celá řada a liší se těmito vlastnostmi:
- druhem neutrina, které pozorují: elektronové, mionové či tauonové;
- množstvím detekující látky;
- technikou detekce: při zachycení vzniknou radioaktivní atomy, jejichž počet se pak určuje nebo neutrino předá svoji energii a hybnost elektronu, kterou lze snadno detekovat;
- energií neutrin, která může observatoř zachytit;
- umístěním – hluboko v zemi, v moři nebo v ledovci. Nejznámější jsou tyto neutrinové observatoře: Homestake Mine (Jizní Dakota, USA), Superkamiokande (v Japonsku), Sudbury (Kanada), Galex (Gran Sasso,Italie), Baksan (u Elbrusu, Kavkaz), DUMAND (Havai), AMANDA (Antarktida).
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
- Neutrino
- Neutrinová astronomie
- Neutrinová zářivost
- Neutrinové moře
- Neutrinová oscilace
- Neutrinové Slunce
- Neutrinové záření
- Neutrinové zdoje
- Neutrinový detektor