Urychlovač částic
Z Wikina
(akcelerátor). Přístroj užívaný ke studiu elementárních částic a atomových jader. Pomocí elektromagnetických polí urychlovač urychluje nabité částice (elektrony, protony, jádra, ionty) nebo jejich antičástice do vysokých energií. Urychlovače částic dělíme na urychlovače s pevným terčem a se vstřícnými svazky. Pomocí urychlovačů poznávají fyzikové strukturu a vlastnosti hmoty v nejmenších rozměrech (čili mikrokosmos). Jejich poznatky umožnily porozumět i vývojovým procesům ve vesmíru (např. termonukleárním reakcím, kosmickému záření, supernovám, velkému třesku atd.).
Obsah |
CERN
Energie částic získané v urychlovačích dosahují mnoha GeV až TeV (1010 –1012 eV). Největší leptonový urychlovač v současné době je LEP; je to vstřícný (protiběžný) urychlovač elektronů proti pozitronům v Evropské laboratoři CERN u Ženevy. Energie jeho svazku je 100 GeV. DESY v Hamburku je vstřícný urychlovač elektronů proti protonům; elektronový svazek má energii 30 GeV a protonový 82 GeV. TEVATRON (Fermiho ústavu v Batavii u Chicaga) má energii protonového a antiprotonového svazku 1 TeV (tj. 1012 eV). V CERNU je budován proton-protonový vstřícný urychlovač o energii každého svazku rovné 7 TeV. Dosud určená nejvyšší energie částic v primárním kosmickém záření je 1020 eV. Kosmické urychlovače částic (jako Fermiho urychlení, supernovy, pulzary) jsou mnohomilionkrát účinnější než pozemské.