Gama-astronomie
Z Wikina
Obor astronomie, který se zabývá výzkumem vesmíru v gama-záření. Atmosféra Země je pro tuto nejenergetičtější část elektromagnetického záření nepropustná. Proto se gama-astronomie mohla vyvíjet až s počátkem astronautiky, tedy v 60. letech 20. stol. Z celé oblohy přichází izotropní gama-záření v rozsahu od 100 keV do stovek MeV. Zdrojem tohoto gama-pozadí mohou být buď srážky částic kosmického záření v mezigalaktickém a mezihvězdném prostoru, nebo záření z velkého počtu kvazarů a aktivních galaktických jader. Zatím není známo, jakým podílem se oba mechanismy emise účastní na gama-pozadí. Nejslabším gama-zdrojem pozorovaným z oběžné dráhy je Země. Do její atmosféry dopadají energetické elektrony radiačních pásů a při srážkách s atomy atmosféry vysílají gama-fotony. Avšak občas jsou pozorovány krátké, ale intenzivní gama-záblesky, které vznikají při blesku mezi vrcholem bouřkového oblaku a ionosférou (tzv. ionosférický výboj). Slabým zdrojem gama-záření je Slunce, které vyzařuje gama-fotony, a to jen při velkých slunečních erupcích. V erupci dochází k anihilaci magnetického pole, při čemž část uvolněné energie urychlí elektrony a protony do relativistických energií. Srážkami protonů jsou jádra atomů (uhlíku, dusíku a kyslíku) ve sluneční atmosféře vybuzena a při deexcitaci dochází k vyzáření gama-čáry. Např. uhlíková jádra vyzařují čáru 4,4 MeV a kyslíková 6,1 MeV. Při srážkách dochází i k tříštění atomových jader a vzniklé deuterium vysílá čáru 2,23 MeV. V mezihvězdném prostoru dochází k srážkám částic kosmického záření s atomy. Jeho protony při srážce roztříští atomové jádro a mezi vyletujícími částicemi jsou neutrální piony i gama-fotony. Po době 10–15 s se pion rozpadne na dva gama-fotony. Supernovy vynášejí do mezihvězdného prostoru vybuzená atomová jádra, která při přeskoku do základní hladiny vysílají gama-fotony (viz radioaktivita a K.). Relativistické elektrony jsou v mezihvězdném prostoru ve velkém množství, jak o tom svědčí rádiové synchrotronové záření Galaxie. Mezihvězdný prostor je také hustě zaplněn reliktním zářením. Při srážce relativistického elektronu s reliktním fotonem předává elektron svou energii fotonu (inverzní Comptonův jev). Z energeticky chudého reliktního fotonu (o energii kolem tisíciny eV) se srážkou stane energeticky bohatý gama-foton o energii miliardkrát větší. Oba srážkové procesy jsou hlavním zdrojem spojitého difuzního gama-záření přicházejícího z celé Mléčné dráhy v pásu +10° do –10° podél galaktického rovníku. Tento intenzivní pás emise z Mléčné dráhy je nejvýraznějším rysem celé gama-oblohy. Rozsáhlá oblast kolem středu Galaxie je intenzivním zdrojem anihilačního záření o vlnové délce 511 keV. Jeho zdrojem je anihilace pozitronů s elektrony. Dosud není objasněno, odkud se bere v tak velkém množství antihmota v Galaxii, která je z obyčejné hmoty (koinohmoty). Nejjasnější bodové gama-zdroje na obloze jsou některé gama-pulzary a dvojhvězdy, v nichž jedna složka je neutronová hvězda nebo černá díra. V obrovském gravitačním poli těchto odumřelých hvězd jsou částice z okolí urychlovány do vysoké kinetické energie, která se při srážce mění na gama-fotony. Přístroj BATSE na gama-observatoři GRO nepřetržitě sleduje mnoho gama-dvojhvězd s neutronovou hvězdou (pulzarem) nebo černou dírou. Proces přeměny gravitační energie na gama-záření probíhá nejen v gama-dvojhvězdách. Stejným způsobem, ale v mnohomilionkrát větším měřítku, se uvolňují obrovské toky gama-fotonů v aktivních galaktických jádrech (v Seyfertových galaxiích, rádiových galaxiích) a kvazarech. V jejich centru je pravděpodobně obří černá díra, jejíž obrovská gravitační energie je zdrojem gama-záření aktivního jádra. Nejdramatičtějším procesem ve vesmíru jsou gama-záblesky. Velká družicová gama-observatoř GRO znamenala velký pokrok v poznání gama-vesmíru, v němž probíhají nejbouřlivější procesy vůbec. Pro výzkum gama-vesmíru se připravuje dokonalejší kosmický dalekohled GLAST.
Obsah |