Gama-záblesk

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(GRB, z angl. gamma ray burst)


1)Pozemský gama-záblesk vyvolaný ionosférickým výbojem.

2)Kosmologický gama-záblesk je prudký krátký záblesk (< 2 s ) nebo delší vzplanutí (> 2 s) gama-záření na obloze. Ani čas, ani místo jejich objevení, ani jejich trvání nelze předvídat. Objeví se náhodně někde na obloze a stanou se na chvíli nejjasnějším gama-zdrojem ve vesmíru. Liší se navzájem svým průběhem, intenzitou i trváním. Záblesky a vzplanutí dosud pozorované trvaly od několika tisícin sekundy do 1000 s (v jednom případě 1,6 h). Krátkodobé gama-záblesky (s trváním < 2 s) trvají v průměru 0,5 s. Dlouhodobá gama-vzplanutí ( > 2 s) v průměru trvají kolem 35 s. Od r. 1967 bylo pomocí gama-družic pozorováno už několik tisíc (v průměru jeden denně). Byly publikovány ve čtyřech katalozích, 1B až 4B. Ve světle se jich podařilo identifikovat s jistou pravděpodobností pouze několik. Prvým identifikovaným byl gama-záblesk z 28. února 1997, označený GRB 970228. Podle pozdější identifikace Hubbleovým teleskopem jej vyzářila velmi vzdálená galaxie. Potíž identifikace s optickým objektem (jehož vzdálenost lze určit) je dána nepřesnou polohou gama záblesku. Detektor BATSE určí polohu s přesností 5 čtverečných stupňů (disk Měsíce má jen 1/4 čtverečného stupně). Na této ploše je ve světle velké množství galaxií a kvazarů, jejichž polohu lze určit s přesností úhlové vteřiny. Rozložení gama-záblesku na obloze je izotropní, neukazuje žádnou koncentraci ke galaktické rovině (viz mapku). Příčina gama-záblesku dosud (konec 2000) patří k největším záhadám v astronomii. Objevily je náhodou v r. 1968 vojenské družice ( Vela), jejichž účelem bylo sledovat sovětské jaderné výbuchy. Když pozorování byla odtajněna, zjistili astronomové, že jde o nový, do té doby neznámý kosmický jev. Teorií se vynořilo mnoho (zatím bylo publikováno asi 3000 prací). Za zdroj nesmírné energie gama-záblesků se uvažuje např. splynutí dvou neutronových hvězd ve dvojhvězdě nebo setkání hvězdy s antihvězdou (hvězdou z antihmoty). Časový průběh gama-záblesku a vzplanutí se liší od případu k případu. Některý je velice úzký ostrý záblesk měřený v tisícinách sekundy. Jiný GRB je vzplanutí s komplexní strukturou, trvající až přes hodinu. Nejvyšší energie zaznamenané ve spektru GRB dosáhly 50 GeV. Jejich spektrum je spojité. Zatímco zdroje tvrdých g.-z. jsou v dalekém vesmíru a neopakují se na stejném místě, podařilo se najít zdroje opakovaných záblesků měkkého gama-záření (SGR – soft gama ray repeater) v nedalekém vesmíru: dva v Galaxii a jeden ve Velkém Magellanovu oblaku. I když záblesk v gama-záření trvá jen krátkou dobu, jeho zdroj dále vysílá po nějakou dobu rentgenové, ultrafialové, viditelné, infračervené a rádiové záření. A právě tato doznívající záření („rentgenový dosvit“, „ultrafialový dosvit“, „světelný dosvit“, „infračervený dosvit“ a „rádiový dosvit“) ze zdroje, trvající tím déle, čím je delší vlnová délka dosvitu (dny v rentgenovém záření až měsíce na rádiových vlnách), dovolují identifikovat a poznávat zdroje gama-záblesků Jejich vzdálenost (parametr rudého posuvu z) je určována buď z emisních čar iontů železa ve spektru rentgenového dosvitu, nebo z absorpčních čar optického dosvitu. V tom případě, že se podařilo určit hostitelskou galaxii gama-záblesků, pak její absorpční či emisní čáry udávají vzdálenost. Výsledky ukazují, že zdroje gama-záblesků jsou v kosmologických vzdálenostech daleko za hranicemi Galaxie. Některé jsou v nejvzdálenějších oblastech vesmíru. Velikost zdroje je zatím možno určit pouze v rádiovém dosvitu, a to pomocí interferometrické sítě VLBA. V gama-zzáblesku označeném GRB 971214 (ze dne 14. prosince 1997) v galaxii se z = 3,4 bylo v několika počátečních sekundách tak nesmírné množství energie ve formě gama-záření, které se rovná záření celé Galaxie za několik set roků (asi 1054 erg). Je možné, že v neutrinovém záření, ve formě kinetické energie výbuchu a v gravitačních vlnách bylo vysláno o dva řády více energie než ve formě elektromagnetického záření (viz supernova 1987A). Způsob, jakým jsou uvolňována obrovská množství energie ve zdroji gama-záblesků, není dosud znám. Teorií se vynořilo mnoho. Výzkumem gama-záblesků se zabývá gama-observatoř GRO, vypuštěná na oběžnou dráhu v dubnu 1991. Na její palubě je přístroj BATSE, jehož osm detektorů sleduje nepřetržitě celou oblohu v gama-záření. Jiný přístroj na GRO, EGRET, sleduje záblesky s energiemi do desítek GeV. Neobyčejně mohutný gama-záblesk zasáhl zemskou atmosféru 17. srpna 1998. Jeho zdrojem byla kataklyzmická erupce magnetaru, vzdáleného 20 000 ly. V tomto případě se tedy zdroj nacházel poměrně nedaleko v Galaxii, na rozdíl od ostatních pozorovaných záblesků z kosmologických objektů vzdálených miliardy světelných let. Příklady identifikovaných zdrojů gama-záblesků

záblesk z energie (erg)* mag
GRB 970228 0,695 5x1051 24,7
GRB 971214 3,418 3x1053 26,2
GRB 980425 0,008 1048 14,1
GRB 990123 1,600 3x1054 23,7
GRB 000301C 2,03 2x1051  ?

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]