Rudý posuv
Z Wikina
Posuv spektrálních čar k delším vlnovým délkám. Příčiny jsou různé:
- vzdalování zářícího objektu (tzv. Dopplerův posuv);
- rozpínání vesmíru. Projevuje se rudým posuvem spektra kvazarů a vzdálených galaxií. To je kosmologický posuv, který se měří parametrem rudého posuvu z. Vzdálenosti podél zorného paprsku, tedy třetí rozměr ve vesmíru, se v populární literatuře obvykle udávají ve světelných rocích. Avšak čas potřebný k tomu, aby paprsek doběhl od galaxie k nám se nemůže měřit přímo, ale odvozuje se ze spektra galaxie. Přímo se může v jejím spektru změřit veličina z, která je mírou její vzdálenosti:
l l0 + dl
– = ––––– = 1 + z ,
l0 l0
kde l0 je vlnová délka záření v okamžiku, kdy bylo vysláno galaxií, což je vlnová délka spektrální čáry v normálním pozemském spektru, l je vlnová délka téhož záření pozorovaného v současnosti na Zemi, dl je vzdálenost, o kterou se vlnová délka světla prodloužila za dobu, než světlo doběhlo k nám. Faktor (1 + z) měřený ve spektru galaxie či kvazaru nám tak udává, kolikrát se vesmír za tuto dobu rozepnul. Pomocí Hubbleova zákona lze odvodit vzdálenost galaxie ve vesmíru. Výsledky rozsáhlých měření rudého posuvu všech galaxií (do určité jasnosti, magnitudy) byla publikována. Nejobsáhlejší jsou CFA Survey z Harvardské observatoře a Durham-Australian Redshift Survey. Představují trojrozměrné zmapování galaxií velké části oblohy. Tato pozorování stále pokračují s pomocí nejmodernější techniky;
- při výstupu ze silného gravitačního pole (např. z povrchu bílého trpaslíka nebo neutronové hvězdy či z blízkosti Schwarzschildovy sféry) se vlnová délka záření prodlouží. To je gravitační rudý posuv, předpovězený obecnou teorií relativity a potvrzený pozorováním. Měření gravitačního posuvu se dnes neomezují jen na silná gravitační pole, ale s pomocí Mössbauerova jevu bylo provedeno i v gravitačním poli Země.
Obsah |