Radioaktivita

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Radioaktivita je proces, při němž jádro vyšle elektron, pozitron, alfa-částici, gama-záření nebo dojde k inverznímu beta-rozpadu.

Vyslání elektronu (b—-radioaktivita) znamená vzrůst protonového čísla o jednotku (to je posunutí jádra o jedno číslo doprava v periodické soustavě prvků). Při vyslání pozitronu (b+-radioaktivita) nebo při inverzním beta rozpadu má naopak vzniklý prvek protonové číslo o jednotku menší než prvek původní, zatímco nukleonové číslo se nezmění. Vyzářením alfa-částice (a-radioaktivita) se protonové číslo sníží o dvě a nukleonové číslo o čtyři. Vyzářením gama-fotonu z jádra (g-radioaktivita) se zmenší energie jádra, ale protonové číslo prvku se nezmění.

Radioaktivní prvky ve sluneční soustavě vznikly při výbuchu supernov před 7 mld. let. Byly rozhozeny do okolního mezihvězdného prostředí a dostaly se do pramlhoviny, z níž později (za 2 mld. let) vznikla sluneční soustava. Pokud mají dostatečně dlouhý poločas rozpadu, přežívají dodnes. Jsou zdrojem geotermální energie. Radioaktivní prvky v mezihvězdném prostoru se pozorují pomocí spektrálních čar gama-záření.

Radioaktivnímu rozpadu podléhají těžká jádra nejen na Zemi, ale všude ve vesmíru. Radioaktivita se užívá k určování stáří např. meteoritů, hornin na Zemi a na Měsíci, radioaktivní uhlík 14C se užívá k určování stáří v archeologii. Radioaktivní prvek technecium se vyskytuje v atmosférách techneciových hvězd.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje