Meteorit

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Meteorit je meteoroid, který se srazil se Zemí, prošel její atmosférou a dopadl na povrch Země.

Jen meteoroidy dostatečně velké z části přežijí průchod atmosférou a stanou se meteoritem. Ztráty hmoty ablací při průchodu atmosférou jsou velmi závislé na rychlosti, s jakou meteoroidy vstupují do atmosféry. Např. z původní hmotnosti meteoroidu se vstupní rychlostí 12 km s–1 dopadne na povrch asi 90 %. Při rychlosti 20 km s–1zůstane jenom 1 % z původní hmotnosti mateřského meteoroidu.

Obsah

Historie

Dříve byly meteorit považovány za posly z nebe a leckde uctívány. Tak po pádu meteoritu v roce 861 v Nogatě (Japonsko) byl tento meteorit uchováván v šintoistickém chrámu. V roce objevení Ameriky (1492) spadl meteorit v Ensisheimu (Francie) a od té doby byl uchováván v kostele. V muslimské posvátné Kábě je uchováván po mnoho století nejznámější meteorit na světě. Meteoritový déšť, při němž spadlo v roce 1803 na L'Aigle ve Francii přes 2000 meteoritů, podstatně přispěl k poznání meteoritů. Jejich vědecký výzkum předložil J. B. Biot Francouzské akademii věd a dokázal jejich mimozemský původ. Meteority se pak stěhovaly z kostelů do muzejních mineralogických sbírek. Velkou sbírku meteoritů lze shlédnout v Národním muzeu v Praze.

Hledání meteoritů

Pád meteoritu není vzácnou událostí. Ročně spadne na pevnou část Země několik set meteoritů těžších než 1 kg. Z nich je však ihned po dopadu sebráno pouze 5—10. Více je nalezeno takových meteorit, jejichž pád nebyl pozorován. Do poloviny 70. let 20. století bylo celkem nalezeno přes 2000 meteoritů. Pozdější organizované hledání meteoritů obohatilo světové sbírky o více jak 10 000 kusů. Téměř každý rok jsou organizovány výpravy do Antarktidy, kde lze poměrně snadno na čistém ledu objevit meteority, které tam spadly před tisíci až statisíci lety. Jiné výpravy směřují do pouštních oblastí (Sahara v severní Africe, Nullarbor Plain v jihozápadní Austrálii, v na jihozápadě USA aj.).

Impaktní kráter

Pád meteoritu vyhloubí impaktní kráter. Vyhloubí se při každém dopadu na pevný povrch – ať je to na Zemi (příkladem je Barringerův kráter v Arizoně) či na jiné planetě (Venuši, Merkuru, Marsu), na Měsíci či měsících ostatních planet (např. Phobos, Europa), na planetkách (viz Gaspra a Ida). Mikroskopické impaktní krátery jsou vidět i na minerálech přinesených z Měsíce a na družicích vrácených po delším pobytu v kosmu. Velikost impaktního kráteru závisí především na hmotnosti meteoritu a na jeho rychlosti. Měsíční moře nebo rozsáhlé kruhové pánve na planetách jsou největší impaktní krátery. Na Měsíci byly před 3-4 mld. let zality lávou.

Pojmenování a původ meteoritů

Pojmenování meteoritu je zpravidla podle místa nejbližšího k dopadu (např. Allende v Mexiku, Orgueil ve Francii, Siena v Itálii, Příbram v ČR atd.). V Antarktidě, kde je málo osídlených míst, se meteority jmenují podle blízkého zeměpisného útvaru a pořadového čísla. Například známý meteorit z Marsu ALH81005 byl pátý (005) meteorit nalezený během expedice 1981–1982 (81) u pobřežního pohoří Allan Hills (ALH). Původ meteoritu lze stanovit s jistou spolehlivostí. Některé byly vyraženy impaktem z Měsíce, Marsu nebo z nějaké planetky. Některé (např. chondrity) jsou původním pozůstatkem materiálu, z něhož se tvořila sluneční soustava. Některé se dostaly do komet při jejich aglomeraci ve vzdálených oblastech sluneční soustavy, a v nich zůstaly nedotčeny po 4,5 mld. let. Odborníci jsou však přesvědčeni, že převážná část meteorit pochází z pásu planetek. Tam byly srážkami vyvrženy z několika desítek planetek (o rozměrech několika set až tisíce km). Srovnáním odraženého světla od meteoritu se spektrem planetek (např. Vesty) se podařilo prokázat původ některých achondritů.

Třídění a složení meteoritů

Třídění meteoritů je založeno na poměrném zastoupení křemičitanů a ryzích kovů. Rozlišujeme železné meteority (siderity), amenné meteority (aerolity) a jejich přechodné typy – železokamenné meteority (siderolity) a kamenozelezné meteorit (litosiderity). Dalším kritériem je diferencovanost, která vypovídá o jejich původu. K nediferencovaným patří chondrity, obyčejné kamenné meteority, achondrity aj. K diferencovaným patří SNC, měsíční meteority, pallasity, mezosiderity, železné meteority. Zvláštní malou skupinu tvoří enstatity, obsahující stejnojmenný křemičitan (MgSiO3). Pokud jde o strukturu, mezi enstatity jsou chondrity i achondrity.

Podrobné vědecké třídění meteoritů je na základě mineralogického a chemického složení. Nejlepší třídění by bylo na základě mateřského tělesa, z něhož byly meteority vymrštěny. To však nelze v mnohých případech určit.

Vědní obor zabývající se studiem meteoritů se nazývá meteoritika.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje