Venuše

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Planeta je druhá od Slunce a ze všech planet se Zemi nejvíce přibližuje. Je to vnitřní planeta, od Slunce se nevzdaluje více než 47° východně nebo západně. Jinými slovy: maximální elongace Venuše je 47°. Dosahuje až –4. mag, takže je po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Lze ji pozorovat i během dne. Při západní elongaci je jitřenkou, ve východní elongaci večernicí. Podobně jako Merkur nemá žádný měsíc. V dalekohledu lze pozorovat její fáze.

Obsah

Antická pověst

Podle antické pověsti se Venuše (řec. Afrodita, staročes. Krasopaní) zrodila z mořské pěny. Její zrození bylo námětem mnoha uměleckých děl (Apellés ze 4. stol. př. Kr., Botticelli, Tizian, Rubens). Byla bohyní krásy, lásky a plodnosti. Mnohé z jejích milostných příhod byly zobrazovány ještě v novověku (Tizian, Cranach, Veronese, Velasquez, Rembrandt, Reni aj.).

Podle Ptolemaia přináší svým svěřencům slávu a čest, duševní pohodu i blahobyt,... tělesné zdraví, hojnost domácích zvířat a nadbytek obilí. Osoby pod jejím vlivem jsou veselé, příjemné, se vztahem k umění...

Sesterská planeta Země

Venuše byla do 60. let 20. stol. považována za sesterskou planetu Země. Obě mají přibližně stejnou velikost, hmotnost a hustotu. Obě vznikly ve stejnou dobu ze stejného protoplanetárního disku. Kosmické výzkumy však ukázaly, že Venuše se od Země velmi liší. Na jejím povrchu není žádná voda. Hustá atmosféra je složena především z oxidu uhličitého. Silná vrstva oblaků, která sahá do výše 40–70 km, obsahuje kapičky kyseliny sírové. Od povrchu do 40 km je atmosféra průhledná. S výškou přibývá rychlosti větrů. Při povrchu je prakticky bezvětří (kolem 1 m s–1), takže atmosféra se otočí s povrchem jednou za 8 měsíců. Naopak, nejvyšší oblaky oběhnou kolem planety jednou za 4 dny, tj. rychlostí přes 100 m s–1. Tyto prudké větry jsou srovnatelné s tryskovým prouděním (angl. jet stream) v atmosféře zemské, zabírají však mnohem rozsáhlejší oblast.

Rotace

Na povrch nedopadá přímý sluneční svit a stíny jsou neostré a ve všech směrech. Tlak na povrchu je téměř 100´ větší než na Zemi. Teplota na povrchu dosahuje 482 °C. Venuše je v důsledku skleníkového jevu teplejší než Merkur. Také rotace je odlišná, retrográdní: Slunce vychází na západě a velmi pomalu se posouvá k východnímu obzoru, za nímž zapadne. Rotace je sice ve směru oběhu, ale jedno otočení (vzhledem ke hvězdám) trvá 243 (pozemské) dny, kdežto rok trvá jen 225 dnů. Venuše pravděpodobně vznikla srážkou dvou velkých těles takovým způsobem, že se jejich rotace navzájem téměř vyrušily. Důsledkem velmi pomalé rotace je i její velice slabé magnetické pole.

Podstatný pokrok v poznání Venuše umožnily tři desítky automatických sond, z nichž většina Venuši obletěla, ale několik se dočasně stalo jejími umělými družicemi, nebo dokonce proletěly atmosférou a přistály na rozpáleném povrchu. Ve výzkumu se zúčastnily sondy těchto projektů: Veněra, Mariner, Zond 1, Pioneer Venus (1, 2), Vega (1, 2), Galileo, ale především Magellan, jehož radarový systém v letech 1990–1994 zmapoval na vlnové délce 12,6 cm 99 % jejího povrchu.

Povrch

Povrch je poměrně hladký a mladý (200–400 mil. let), zhruba 10´ mladší než povrch Merkura či Měsíce. Reliéf zjištěný zobrazujícími radary má geologické útvary jaké známe na Zemi: kaňony, příkopová údolí (srovnatelné s tím, které je ve východní Africe), hory, pohoří, krátery, roviny, lávová pole. Nejméně 85 % povrchu je pokryto sopečnými horninami. Mohutné toky tekuté lávy zaplavily pánve a nížiny a vytvořily rozsáhlé roviny. Jiným výrazným geologickým útvarem na V. jsou vysočiny (terrae) dosahující výšky 3–5 km nad okolím. Připomínají kontinenty na Zemi. Takovými rozsáhlými „pevninami“ jsou Afrodite Terra při rovníku a severnější Istar Terra. Některé hory jsou sopečného původu. Nejvyšším pohořím (přes 10 km) jsou Maxwell Montes. Kůra Venuše tvoří patrně jednolitý celek, není složena z litosférických desek jako kůra Země.

Na Venuši je rozsáhlá sopečná činnost. Její povrch je poset více jak 100 000 malými sopkami a stovkami sopek velkých. Některé obrovité kaldery mají průměr větší než 100 km (na Zemi pouze několik km). Projevem vnitřních sil jsou také kruhové dómy – oblasti o průměru kolem 25 km, vyzvednuté do výšky 400 m až 1 km. V některých oblastech jsou čerstvé lávové proudy svědčící o nedávné sopečné činnosti. Chemické změny atmosféry a blesky v některých oblastech svědčí o sopečné činnosti i v současné době.

Utváření povrchu

Na utváření povrchu se účastnily také dopady těles z meziplanetárního prostoru. Vedle velkého množství sopečných kráterů (vytvořených vnitřními silami) napočítali odborníci 935 impaktních kráterů. Asi polovina byla pojmenována; podle pravidel IAU dostaly jména slavných žen, avšak krátery menší než 20 km mají běžná ženská jména. Největší impaktní kráter Mead (nazvaný podle antropoložky Margaret Meadové) má průměr 275 km. Nejmenší impaktní krátery mají 1 km v průměru. Meteoroidy se zpravidla v husté atmosféře vypařily a menší planetky či komety se před dopadem na povrch rozpadly, takže nemohly vytvořit malé impaktní krátery, jaké jsou např. na Měsíci.

Život na Venuši

V dřívějších dobách se mnozí domnívali, že na Venuši je život. Francouzský vzdělanec a popularizátor přírodních věd Bernard de Fontenelle (1657–1757) napsal r. 1686 ve svém věhlasném díle Rozpravy o mnohosti světů: „...Mohu proto říci, jak obyvatelé Venuše vypadají; podobají se Maurům z Granady; malí černí, opálení sluncem, vtipní a ohniví, vždy zamilovaní a píšící verše, milující hudbu a každý den pořádající festivaly, tance a turnaje.“ Dnes můžeme bezpečně říci, že prostředí na Venuši není vhodné ani pro Maury, ani pro jakýkoli jiný život. Vědci však přemýšlejí o její terifikaci, tj. o jejím přetvoření v planetu podobnou Zemi. Dnešní fantazie se může v budoucnosti stát skutečností. Zatím však kyselé deště a globální oteplování v důsledku skleníkového efektu naopak nasvědčují tomu, že lidstvo provádí „venerifikaci“ Země.

Vlastnosti

Venuše Země
hmotnost (1024 kg): 4,869 5,9736
rovníkový poloměr (km): 6 052 6 378
polární poloměr (km): 6 052 6356
průměrný poloměr (km): 6 052 6371
zploštění: 0,000 0,0034
průměrná hustota (g cm–3): 5,20 5,52
tíhové zrychlení (rov.) (m s–2): 8,87 9,78
úniková rychlost (km s–1): 10,36 11,19
Bondovo albedo: 0,72 0,385
geometrické albedo: 0,65 0,367
hvězdná velikost (mag): - -4,40 –3,86
sluneční konstanta (W m–2): 2 660 1 380

Pohyb

Venuše Země
velká poloosa (106 km): 108,2 149,6
siderecká oběžná doba (dny): 224,701 365,256
tropická oběžná doba (dny): 224,695 365,242
perihel (106 km): 107,5 147,1
afel (106 km): 108,9 152,1
synodická oběžná doba (d): 583,92
střední rychlost ve dráze (km s–1): 35,02 29,79
sklon dráhy (°): 3,4 0,00
výstřednost dráhy: 0,0068 0,0167
siderická doba rotace (h): 5832,5 23,9345
sklon rovníku ke dráze (°): 177,3 23,44

Atmosféra

tlak na povrchu: 92 bar
hustota na povrchu: ~65 kg m–3
výškový stupeň: 15,9 km
průměrná teplota: 737 K
denní kolísání teplot: ~0
rychlost větru: 0,3–1,0 m s–1 (při povrchu)
střední molekulová váha: 43,45 g mol–1

složení atmosféry (objemově, při povrchu): hlavní plyny: 96,5 % oxid uhličitý (CO2), 3,5 % dusík (N2), stopové plyny (ppm): oxid siřičitý (SO2) – 150; Argon (Ar) – 70; vodní pára (H2O) – 20; oxid uhelnatý (CO) – 17; helium (He) – 12; neon (Ne) – 7 ; chlorovodík a fluorovodík.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]