Merkur
Z Wikina
Planeta nejbližší Slunci. U Řeků měl dvě jména: jako jitřenka byl nazýván Apollo a jako večernice Hermes. Řečtí astronomové však věděli, že je to jedno a totéž těleso. Herakleitos dokonce učil, že Merkur a Venuše (ale ne Země !) obíhají Slunce. Pro Římany byl bohem obchodu, cestování a zlodějů. Merkur byl rozporuplný bůh: na jedné straně býval kdysi bohem moudrosti a vynalezl flétnu a lyru. Dohlížel na vzdělání a výchovu mládeže ve věku 5 až 15 let, neboť v tomto období se člověk pohybuje rychle a lehce jako M., snadno se učí a získává chytrost, vědomosti a výmluvnost. Na druhé straně byl sám lstivý zloděj, který ukradl bratrovi Apollonovi stádo 50 krav. Byl také ochráncem zlodějů a kupců. Pro jeho mrštnost a hbitost jej jeho otec Zeus udělal poslem bohů. Tak se vlastně stal patronem pošťáků. V umění byl M. (Hermes) často zobrazován jako hezký jinoch plný síly. Známá je např. krásná socha od Praxitela v Olympii.
Ze Země se Merkur obtížně pozoruje, neboť je malý a od Slunce se příliš nevzdaluje: maximální elongace je mezi 28° a 18°, a to podle toho, zda při maximální elongaci je Merkur v afelu (0,47 AU) či perihelu (0,31 AU). V určitém období během roku ho můžeme pozorovat (v triedru nebo i pouhým okem) brzo po západu Slunce (jako večernici) nebo krátce před východem Slunce (jako jitřenku). Jinak je zahlcen sluneční září. Dráha Merkura má velkou výstřednost (0,21), takže jeho vzdálenost od Slunce kolísá mezi 0,31 a 0, 47 AU. Jestliže se na své dráze (blízko uzlu) dostane mezi Slunce a Zemi, pozorujeme přechod Merkuru přes sluneční disk.
Merkur je druhou nejmenší planetou (po Plutonovi). Jupiterovy měsíce Io, Europa a Callisto jsou přibližně stejně velké, Saturnův Titan a Jupiterův Ganymed jsou dokonce objemově větší. Merkur je nejteplejší planetou a zároveň patří k těm nejstudenějším. Kolem osy se otáčí pomalu (jednou za 58,64 dne). Slunce oběhne jednou za dobu 87,97 dne, coz je 3/2krát déle, nez je jeho perioda rotace. Podsluneční bod se posouvá jen pozvolna a jeho okolí je vystaveno žáru blízkého Slunce. Naopak noční strana, po dlouhé dny v noční temnotě, je vystavena chladu kosmického prostoru.
Merkur má jen stopy atmosféry, takže větry nemohou přenášet teplo z horkých oblastí do studených, jako je tomu na Zemi. V podslunečním místě by tálo olovo, neboť tam je teplota 470 °C. V r. 1991 radioastronomové z Kalifornského technologického ústavu objevili pomocí výkonného radaru u severního pólu Merkur podobnou vysoce odrazivou látku. Jde patrně o zmrzlou vodu, která se do zastíněných kráterů u pólu (s teplotou –160 °C) dostala dopadem komet.
Podstatný přínos k poznání Merkur přinesla sonda Mariner 10. Vážila 526 kg a mezi přístroji byl i zobrazovací systém (poprvé vůbec na sondě). Proletěla kolem Venuše (5.2.1974) a poté 3x kolemMerkur (29.3.1974, 21.9.1974 a 16.3.1975). Pořídila více jak 10 000 snímků, které pokrývají 57 % povrchu M. Podrobný průzkum snímků objevil proudy ztuhlé lávy a usazeniny po sopečných výbuších. Bylo zjištěno slabé magnetické pole, asi 100 slabší než magnetické pole zemské.
Vysoká hustota Merkur (v průměru 5,4 g cm–3) svědčí o tom, že má velké železné jádro, o poloměru 1800 -1900 km. Alespoň část jádra je roztavená. Vnější křemičitanový obal jádra (obdoba zemského pláště a kůry) je pouze 500-600 km silná. Povrch Merkur je poset krátery od 100 m (nejmenší, které lze rozlišit na snímcích Marinera 10) až do velikosti pánví. Některé krátery jsou mladé s ostrými okraji a obklopené světlými paprsky, jiné jsou silně rozrušené a jejich okraje byly srovnány bombardováním meteoritů. Připomíná Měsíc, a tak laik od sebe těžko rozpozná fotografie obou těles.
Největším útvarem na Merkur je pánev Caloris Basin (o průměru 1350 km), podobná Mare Imbrium na Měsíci. Vznikla impaktem velkého tělesa (většího než 100 km) v raném období sluneční soustavy. Impakt vytvořil koncentrická prstencová pohoří 3 km vysoká. Vyvržený materiál byl rozmetán po okolí až do vzdálenosti 800 km. Dno pánve bylo částečně zaplněno lávou. Podobná pánev s koncentrickými prstencovými horami je Valhalla na Jupiterově Callisto. Od Měsíce se Merkur odlišuje příkrými křivolakými útesy a srázy až 3 km vysokými a několik set km dlouhými. Vznikly v rané historii Merkur, když chladl a smršťoval se. Kromě povrchu hustě pokrytého krátery jsou na Merkur i poměrně hladké roviny. Některé z nich jsou pozůstatkem dávné sopečné činnosti, jiné jsou usazený materiál vyvržený při impaktech. Působením ostatních planet a v důsledku zakřivení prostoročas se stáčí velká poloosa Merkurovy eliptické dráhy ve směru jeho pohybu. Projevuje se u něj stáčení perihelu. Newtonova teorie nedovedla toto stáčení zcela vysvětlit. Dokázala to až obecná teorie relativity a vysvětlení stáčení Merkurova perihelia se stalo jedním z důvodů pro její přijetí.
Jak vypadá polovina Merkur, kterou Mariner 10 nesnímal? Proč při spektroskopickém výzkumu povrchu nebyla nalezena ani stopa po železe a přitom by Merkur měl mít tak velké železné jádro? Jak vznikly velké hladké roviny ? Proč má v porovnání s Měsícem tak velkou hustotu? Ztratil lehké horniny svého povrchu při katastrofické srážce?... K Merkuru se chystají další dvě sondy, které by měly odpovědět na tyto otázky. Vlastnosti:
| Merkur | Země | |
| hmotnost (1024 kg) | 0,3302 | 5,9736 |
| rovníkový poloměr (km) | 2 440 | 6 378 |
| polární poloměr (km) | 2 440 | 6 356 |
| průměrný poloměr (km) | 2 440 | 6 371 |
| střední hustota (g cm–3) | 5,427 | 5,520 |
| tíhové zrychlení (rov.)(m s–2) | 3,70 | 9,78 |
| úniková rychlost (km s–1) | 4,3 | 11,2 |
| Bondovo albedo | 0,056 | 0,385 |
| geometrické albedo | 0,12 | |
| hvězdná velikost | -0,42 | -3,86 |
| sluneční konstanta (W m–2) | 9 214 | 1 380 |
| maximální teplota (K) | 700 | |
| průměrná teplota (K) | 452 | 290 |
| minimální teplota (K) | 100 | 200 |
Pohyb
| Merkur | Země | |
| velká poloosa (106 km) | 452 | 290 |
| (AU) | 0,387 | |
| siderická oběžná doba (dny) | 87,969 | 365,256 |
| přísluní (106 km) | 46,0 | 147,1 |
| odsluní (106km) | 69,8 | 152,1 |
| synodická oběžná doba (dny) | 115,88 | – |
| střední rychlost ve dráze (km s–1) | 47,89 | 29,79 |
| sklon dráhy (°) | 7,00 | 0,00 |
| výstřednost dráhy | 0,2056 | 0,0167 |
| siderická doba rotace (h) | 1407,6 | 23,9345 |
| (dny) | 58,64 | |
| sklon rovníku k dráze (°) | asi 0,1 | 23,45 |
Atmosféra (velmi řídká; údaje jsou nejisté)
Atmosféra (velmi řídká; údaje jsou nejisté) O2 – 42 %; Na – 40 %; O – 15%, ostatní (He, K) 2 % . Náznaky Ar, CO2, H2O, N2, Xe, Kr a Ne.
Obsah |