Titan
Z Wikina
(Saturn VI)
Saturnův měsíc, který objevil v r. 1655 Christian Huygens. Byl to šestý měsíc objevený v planetární soustavě (po Měsíci a Galileových měsících). Huygens si všiml, že Titan obíhá v rovině Saturnových prstenců jednou za téměř 16 dnů. Pojmenován byl po Titánech, dětech Urana (boha nebes) a Gaie (bohyně Země). Saturn byl nejmladším z Titánů.
Titan je největší ze Saturnových měsíců a po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je v mnohém podobný planetám a co do velikosti je mezi Merkurem a Marsem. V r. 1944 Gerard Kuiper objevil ve spektru Titanu plynný methan (CH4), a tím ukázal, ze Titan má atmosféru. Hlavní složkou jeho atmosféry je stejně jako v případě Země molekulární dusík (N2), neobsahuje však kyslík. Ultrafialové sluneční fotony (o vlnové délce < 1600 Å) štěpí methan na chemicky velmi reaktivní radikál methyl (•CH3) a vodíkový atom (H). Vznikají složitější uhlovodíky, jako ethan (C2H6), ethyn (C2H2) a ethen (C2H4), které byly v malém množství na Titanu objeveny. Pravděpodobně se tvoří i polyethynového řetězce (C2nH2). Energetické částice z magnetosféry disociují molekuly dusíku na (N+). Ion N+ disociuje methan na vyšší polymery kyanovodíku HCN. Uhlovodíky a složitější molekuly, které vznikají fotochemickými reakcemi z methanu a dusíku, kondenzují v nejchladnějších vrstvách atmosféry ve výškách 50–200 km. Kondenzací vznikají částice o velikosti několika desetin mikrometru. A právě tyto částice vytvářejí hustý oranžový zákal zahalující rovnoměrně celého Titanu.
Obsah |
Tholin
Jestliže se v laboratoři ozáří vzorek Titanovy atmosféry (tj. směsi dusíku a methanu), vznikne červenohnědý prášek, který byl nazván tholin. Je to neobyčejně složitá organická látka. Ve vodě se rozpouští a uvolňuje aminokyseliny – základní složky bílkovin. Tholin je zřejmě původcem červeno-hnědého smogu v Titanově atmosféře. Jeho částice zvolna padají k povrchu. Radarem bylo zjištěno, že povrch Titanu je zčásti pevný a zčásti pokryt oceánem. Při teplotě –180 °C je na Titanu pravděpodobně oceán tekutého ethanu s rozpuštěným methanem. Částice tholinu se usazují buď na pevnině, nebo na dně methano-ethanového moře. Za 4,5 mld. let se musela usadit vrstva tholinu několik set metrů silná.
Poznatky
Velká většina poznatků o Titanu pochází od sondy Voyager 1, která se 12. listopadu 1980 přiblížila k jeho povrchu na vzdálenost menší než 500 km. Při jejím rádiovém zákrytu (tj. při přerušení a znovuobjevení signálu jeho vysílače) bylo možno zjistit poloměr Titanu Gravitační odchýlení sondy umožnilo určit jeho hmotnost, a tedy i průměrnou hustotu (1,92 g cm–3). Titan je vybudován zhruba ze stejného množství hornin (křemičitanů) a ledů. Není to čistý vodní led H2O jako v Galileových měsících, ale pravděpodobně NH3.H2O a CH4.H2O.
Titan představuje výjimečné těleso ve sluneční soustavě, neboť v jeho atmosféře je rozsáhlá vrstva organického smogu, je pokryt organickým oceánem a na dně oceánu je usazena silná vrstva složitých organických molekul; takových molekul, z nichž na Zemi před 4 mld. let pravděpodobně vznikal život. To jsou velmi důležité poznatky a pro jejich ověření vypustily NASA a ESA kosmickou loď Cassini se sondou Huygens na průzkum atmosféry a povrchu Titanu.
Vlastnosti
hmotnost: 1,35´1023 kg, 2,26´10–2 MZ
rovníkový poloměr: 2 575 km, 4,04´10–1 RZ
průměrná hustota: 1,88 g cm–3
úniková rychlost: 2,65 km s–1
albedo: 0,21
jasnost: 8,28 mag
průměrná teplota na povrchu: –178 °C
atmosférický tlak: 1,5 barů
Pohyb
průměrná vzdálenost od Saturna: 1 221 850 km
perioda rotace: 15,95 dne
doba oběhu: 15,95 dne
střední rychlost ve dráze: 5,58 km s–1
výstřednost dráhy: 0,29
sklon dráhy: 0,33°
