Mars

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(řec. Ares, staročes. Smrtonoš)

Planeta sluneční soustavy, čtvrtá od Slunce.


Obsah

Antika

V antické mytologii byl Mars (Ares) synem nejvyššího boha Dia a jeho manželky Juno. Pro Římany byl po Jupiterovi nejdůležitějším bohem. Stavěli mu chrámy, byl mu zasvěcen prvý měsíc v římském roce (martius) a jako otec Romulův byl považován za otce římského národa (Mars pater, Maspiter). Posvátný Martův štít (ancile, který prý spadl s nebes) symbolizoval neporazitelnost Říma. Symbolem Marsu byla rudá barva – barva krve. V astrologii byli lidé pod Marsovým vlivem odvážní, nepříjemní, zlí a loupeživí. V 19. stol. panovalo přesvědčení, že na Marsu je život. Americký astronom Percival Lowell pečlivě zakreslil mapu Marsu, na níž bylo pět set kanálů. Domníval se, že polární čepičky jsou vodní led a že kanály rozváděly vodu do oblastí s vegetací.

Mars je terestrická planeta. Je označována symbolem SSS. Mars je načervenalý (pro velký obsah oxidu železa v povrchových horninách a zvětralinách), a proto je nazýván "Červená planeta" (viz snímek). Jeho vzdálenost od Země kolísá od 55 mil. km do 400 mil. km. V důsledku toho kolísá i jeho jasnost (hvězdná velikost). Příznivá opozice se opakuje po 16 letech. Takové opozice, kdy je mezi Zemí a Marsem nejmenší vzdálenost, jsou vhodnou příležitostí ke studiu různých útvarů na jeho povrchu. Podstatné prohloubení znalostí však přinesly až automatické sondy kroužící kolem Marsu nebo ty, které přistály na jeho povrchu (sovětská řada Mars, americké Marinery, z nichž Mariner 4 jako prvý navštívil Mars v r. 1965, sovětské Zondy, americká řada Viking, sovětský Phobos, americký Mars Global Surveyor a Pathfinder, který úspěšně přistál na povrchu i se svým vozítkem v červenci 1997). Ne všechny sondy byly úspěšné.

Voda

Mars se značně liší od naší planety. Jeho průměr je poloviční. Zatímco povrch Země je ze 70 % pokryt vodou, na povrchu Marsu tekutá voda v současné době není. Jeho průměrná teplota je kolem –60°, kdežto na Zemi +15 °C. Také atmosféra se zcela liší od atmosféry Země. Je velmi suchá. Obsahuje 10 000× méně vody než atmosféra Země: celkové množství odpovídá 1–2 km3 ledu, zatímco v zemské atmosféře je celkový obsah vody 13 000 km3. Nicméně i tak nepatrné množství se může stát nasyceným při velmi nízké teplotě. Ve výškách 20–80 km vznikají oblaky z jemných ledových částic, tvoří se přízemní ranní mlhy v údolích a tenká vrstva jíní v zimě a zákal kolem zimní polární čepičky. Vodní led zčásti tvoří polární Marsovy čepičky. Voda je rovněž pod povrchem ve formě permafrostu. V rovníkových oblastech sahá jeho vrstva do hloubky několika set metrů, kdežto v polárních až do 1 km. Pod permafrostem je voda tekutá, neboť nitro Marsu je žhavé. Nízký atmosférický tlak a nízká teplota nepřipouštějí existenci tekuté vody na povrchu. Avšak v minulosti na povrchu Marsu tekutá voda byla v takovém množství, že tvořila jezera a řeky.

Dnešní vyprahlý povrch a nepřítomnost dostatečného množství ozonu vylučují možnost života v současné době. Ani teplotní podmínky nejsou příznivé: průměrná teplota je –63 °C, maximální 20 °C a minimální –140 °C. Tlak (zaznamenaný sondami Viking 1 a 2) je 100× nižší než na Zemi.

Obloha je žlutavá a při západu či východu Slunce červená (viz obr.). Zbarvení je způsobeno jemným prachem (od 0,1 mm do 0,01 mm), který obsahuje magnetit (oxid železa). Tento černý minerál pohlcuje více modré světlo než červené. Jemný prach se stále vznáší v atmosféře, kde zčásti pohlcuje a zčásti rozptyluje sluneční světlo. Je to složitější proces než Rayleighův rozptyl v zemské atmosféře, takže barva Marsovy oblohy není modrá. Velká množství prachu zvedají do atmosféry z povrchu prachové bouře.

Povrch

Povrch je skalnatý nebo kamenitý, pokrytý prachem a rozsáhlými dunami, četnými krátery, obrovskými sopkami, kaňony a vyschlými řečišti. Utvářely ho tektonické síly, impakty planetek, komet a meteoritů, sopečná činnost, tekoucí voda a prachové bouře. Jižní polokoule je převážně velmi stará vysočina, 1–4 km nad průměrnou úrovní. Je hustě pokryta impaktními krátery. Podobá se pevninám na Měsíci. Naopak velká část severní polokoule je pokryta nižšími rovinami (většinou 1–2 km pod průměrnou úrovní) , je mnohem mladší a její vývoj byl složitější. Toto hlavní rozdělení na jižní vysočiny a severní nížiny bylo patrně způsobeno dopadem mohutného tělesa na konci akrece M.

Na Marsu jsou nápadně široká údolí (vallis), táhnoucí se desítky až sto kilometrů. Vznikla katastrofálními záplavami v době před 3,5–3 mld. lety. Hydrologové na základě zkušeností s veletoky na Zemi odhadují (s ohledem na gravitaci Marsu), že při obrovských záplavách mohl maximální průtok být miliony m3 vody za sekundu, a to rychlostí 90–360 km h–1. To je mnohem více, než bylo změřeno na Zemi. Jen v malém měřítku proběhla podobná záplava při zemětřesení v Peru, kdy se utrhl ledovec z hory Huascarán a směs ledu, vody a balvanů se řítila do údolí rychlostí asi 250 km h–1. V minutě pokryla město Yunkai, kde zahynulo 27 000 lidí.

Žádné posuvy litosférických desek (obdobné zemským) nejsou na Marsu patrné. Žhavé oblasti pod kůrou zůstávaly na místě a v součinnosti s nízkou gravitací vytvořily rozlehlé vydutí Tharsis a její obrovské sopky. Z nich je největší Olympus Mons. Valles Marineris (Údolí Merineru) je obrovská trhlina v kůře, vzniklá sopečnou činností při vydutí severní oblasti Tharsis. Nebyla tedy vytvořena vodní erozí ani horizontálním posuvem desek.

Na mnoha místech Marsu jsou zřetelné stopy působení vody: eroze, nánosy, řečiště, systémy řek, velká jezera a možná i oceány. Vyskytla se v poměrně krátkém období asi před 4 mld. lety. Z té doby pochází i meteorit ALH84001, v jehož prasklinách jsou usazeniny (s mikrofosiliemi?).


Vlastnosti

úhlový průměr ze Země: maximum 25,7, minimum 3,5

vzdálenost od Země: minimum 54,5 × 106 km, maximum 401,3 × 106 km

zdánlivá velikost v opozici: –2,0 mag

Mars Země Země = 1
hmotnost (1024 kg): 0,6419 5,9736 0,107
objem (1010 km3): 16,318 108,321 0,151
rovníkový poloměr (km): 3 397 6 378 0,533
polární poloměr (km): 3 375 6 356 0,531
průměrný poloměr (km): 3 390 6 371 0,532
poloměr jádra (km): 1 700 3 485 0,488
zploštění: 0,0065 0,0034 1,912
střední hustota (kg m–3): 3 933 5 520 0,713
tíhové zrychlení (m s–2): 3,69 9,78 0,377
úniková rychlost (km s–1): 5,03 11,19 0,450
Bondovo albedo: 0,16 0,385 0,416
hvězdná velikost: –1,52 –3,86
sluneční konstanta (W m–2): 595 1 380 0,431
teplota (K): 216,6 247,3 0,875
topografický rozsah (km): 36 20 1,800

Pohyb

Mars Země Země = 1
velká poloosa (106 km): 227,9 149,6 1,524
siderická oběžná doba (dny): 686,980 365,256 1,881
přísluní (106 km): 206,6 147,1 1,404
odsluní (106 km): ... 152,1 1,638
synodická oběžná doba (dny): 779,94
střední rychlost ve dráze (km s–1): 24,13 29,79 0,810
sklon dráhy (°): 1,85 0,00
výstřednost dráhy: 0,0934 0,016 5,593
siderická doba rotace (h): 24,6229 23,9345 1,029
sklon rovníku k dráze (°): 25,19 23,45 1,074

Elementy dráhy

velká poloosa (AU): 1,52366231
výstřednost dráhy: 0,09341233
sklon dráhy (°): 1,85061
délka výstupného uzlu (°): 49,57854
délka perihelu (°): 336,04084

Atmosféra

tlak na povrchu (mb): 6,9–9 (Viking Lander 1)

hustota na povrchu (kg m–3): ~0,020

výškový stupeň (km): 11,1

průměrná teplota (K): ~210

denní rozsah teplot (K): 184–242 (Viking Lander 1)

rychlost větru (m s–1): 2–7 (léto), 5–10 (podzim), 17–30 (prachová bouře) (Viking Lander)

Složení (objemové): CO2 – 95,32 %; N2 – 2,7 %; Ar – 1,6 %; O2 – 0,13 %; CO – 0,08 %; H2O – 0,03 %; NO – 0,010 %; Ne – 0,00025 %; Kr – 0,00003 %; Xe – 0,000008 %; O3 – 0,000003 %


Magnetismus

Magnetické pole je slabé. Sluneční vítr dopadá do ionosféry a vytváří „indukovanou magnetosféru“.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Citováno z „http://www.wikina.cz/a/Mars
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]