Polární čepička

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

1. Usazený sníh, led nebo jíní u pólu planety nebo měsíce. Vzniká kondenzací těkavé látky v atmosféře příslušného tělesa. Země má polární čepičky z vodního ledu a sněhu (H2O), Mars především ze sněhu oxidu uhličitého (CO2) s přimíseným vodním ledem. Ledové polární čepičky jsou také na Ganymedu a v polárních kráterech Merkura, kam nedopadne sluneční záření. Vodu v kondenzované formě tam donesly komety, popř. některé meteority. Na Měsíci by mohly takové kráterové čepičky být vítaným zdrojem vody pro připravovanou kolonii osadníků. Podle předběžných odhadů by postačily pro stovky osadníků na několik generací. Jejich existence (začátkem r. 2000) však zůstává nepotvrzena.

2. Prostor v magnetosféře kolem magnetické osy Země nebo v magnetosféře jiné planety. Je uvnitř aurorálního oválu. Siločáry polární čepičky jsou napojeny na meziplanetární magnetické pole, jak o tom svědčí polární déšť. Průměr polární čepičky magnetosféry se určuje měřením na polárních družicích. Je mírou přítoku energie přinášené do magnetosféry slunečním větrem.

Siločáry aurorálního oválu (obklopujícího polární čepičku) a nižších magnetických šířek jsou uzavřené a rotují se Zemí. Na denní straně je stlačuje nápor slunečního větru (do výšek 60 000 km až 90 000 km nad povrchem Země. Zaneseny rotací Země na noční stranu „vlají“ ve slunečním větru až do vzdáleností 10´ větších, tedy daleko za dráhu Měsíce. Při návratu na denní stranu se siločáry zkracují a při tom urychlují částice v nich zachycené. Ty pak vyvolávají podbouře a při dopadu do atmosféry způsobují její záření – polární záře.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata


Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]