Polární déšť
Z Wikina
Elektrony slunečního větru vnikající do polární čepičky magnetosféry rychlostmi stovek kilometrů za sekundu. Obvykle padají do oblastí nad 80° geomagnetické šířky. Jejich energie je 60–110 eV. Iontů je v polárním déšti poměrně málo. Tok elektronů není zcela homogenní, což se projevuje v nerovnoměrné ionizaci F-vrstvy ionosféry. Silný polární déšť způsobí polární absorpci kosmického šumu (viz PCA).
Polární déšť svědčí o tom, že ve vysokých geomagnetických šířkách siločáry magnetického pole Země navazují na meziplanetární magnetické pole. Vyskytuje se pouze v jedné polární oblasti, a to v té, která je v důsledku orientace magnetosféry napojena na siločáry slunečního větru. (Nejde tedy o současný konjugovaný jev u obou pólů, jako je tomu u polárních září).
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
- Polární čepička
- Polární dalekohled
- Polární dráha
- Polární družice
- Polární hvězda
- Polární koruna
- Polární kruh
- Polární magnetické pole
- Polární paprsky
- Polární poloměr
- Polární protuberance
- Polární prstenec
- Polární sekvence
- Polární trojúhelník
- Polární záře