Infračervená astronomie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Pozorování a poznávání vesmíru prostřednictvím infračerveného záření. Poprvé bylo k tomuto účelu využito v r. 1856, kdy bylo zaznamenáno infračerveného záření z Měsíce. Počátkem 20. stol. bylo měřeno infračervené záření z planet a několika jasných hvězd. Byla to vesměs pozorování jen v blízkém infračervené záření, které pronikne atmosférou k povrchu Země. Záření o vlnových délkách větších než 1,2 µm je pohlcováno molekulami vodní páry, kyslíku a oxidu uhličitého v atmosféře.

Výzkum vesmíru v infračerveného záření doplňuje poznatky získané ve světle a v jiných spektrálních oborech. Poznat úplně jakýkoliv vesmírný objekt je možné jen pomocí všech druhů záření, které vysílá. Je však i mnoho infračervených zdrojů, které ve světle nezáří. Jejich teplota je tak nízká, že vyzařují jen infračervené záření. Zde má infračervená astronomie nezastupitelný význam pro poznávání vesmíru.

Infračervené záření je v mezihvězdném prostoru pohlcováno mnohem méně než světlo. Proto v něm lze pozorovat středové oblasti Galaxie a nitro mlhovin, v nichž probíhá překotný zrod hvězd.

Důležitou roli má výzkum spektra infračervených zdrojů. Dovoluje určit jejich teplotu i chemické složení. Přechody mezi energetickými hladinami mnohých molekul jsou v infračerveném (nebo též v submilimetrovém a milimetrovém) spektru. Jsou to přechody mezi vibračními a rotačními hladinami energie molekul. Infračervená spektroskopie proto dovoluje poznávat chemické složení chladných plynů (atmosféry vnějších planet a jejich měsíců, mezihvězdný plyn, obří molekulové oblaky, globule, obálky hvězd typu Mira, planetární mlhoviny).

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata


Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje