Infračervená astronomie
Z Wikina
Pozorování a poznávání vesmíru prostřednictvím infračerveného záření. Poprvé bylo k tomuto účelu využito v r. 1856, kdy bylo zaznamenáno infračerveného záření z Měsíce. Počátkem 20. stol. bylo měřeno infračervené záření z planet a několika jasných hvězd. Byla to vesměs pozorování jen v blízkém infračervené záření, které pronikne atmosférou k povrchu Země. Záření o vlnových délkách větších než 1,2 µm je pohlcováno molekulami vodní páry, kyslíku a oxidu uhličitého v atmosféře.
Výzkum vesmíru v infračerveného záření doplňuje poznatky získané ve světle a v jiných spektrálních oborech. Poznat úplně jakýkoliv vesmírný objekt je možné jen pomocí všech druhů záření, které vysílá. Je však i mnoho infračervených zdrojů, které ve světle nezáří. Jejich teplota je tak nízká, že vyzařují jen infračervené záření. Zde má infračervená astronomie nezastupitelný význam pro poznávání vesmíru.
Infračervené záření je v mezihvězdném prostoru pohlcováno mnohem méně než světlo. Proto v něm lze pozorovat středové oblasti Galaxie a nitro mlhovin, v nichž probíhá překotný zrod hvězd.
Důležitou roli má výzkum spektra infračervených zdrojů. Dovoluje určit jejich teplotu i chemické složení. Přechody mezi energetickými hladinami mnohých molekul jsou v infračerveném (nebo též v submilimetrovém a milimetrovém) spektru. Jsou to přechody mezi vibračními a rotačními hladinami energie molekul. Infračervená spektroskopie proto dovoluje poznávat chemické složení chladných plynů (atmosféry vnějších planet a jejich měsíců, mezihvězdný plyn, obří molekulové oblaky, globule, obálky hvězd typu Mira, planetární mlhoviny).
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
- Optická astronomie
- Optická dráha
- Optická družice
- Optická dvojhvězda
- Optická hloubka
- Optická hustota
- Optická librace
- Optická mohutnost
- Optická osa
- Optická soustava
- Optická tloušťka
- Optická vada
- Optické observatoře
- Optické okno
- Optické prostředí
- Optické sklo
- Optický filtr
- Optika