Kosmická astronomie
Z Wikina
Výzkum vesmíru z kosmického prostoru. Umístění dalekohledů a ostatních přístrojů do kosmického prostoru umožnila raketová technika. Nosičem přístrojů může být:
- výšková raketa, která vynese přístroje ke krátkodobému pozorování nad zemskou atmosféru;
- družice Země (např. Hubbleův dalekohled, Yohkoh, GRO, ISO, SOHO, aj.);
- družice kroužící kolem Měsíce (např. Lunar Orbiter, Clementine) nebo kolem planety (např. Galileo kolem Jupitera, Marinery kolem Marsu, Veněry a Pioneery kolem Venuše);
- sonda letící meziplanetárním prostorem, určená ke studiu meziplanetárního prostředí, slunečního větru, k obletu planet (Voyagery), kolem komet (Giotto, Suisei) či planetky (NEAR);
- sonda vyslaná k sestupu na povrch planety nebo měsíce (Luna, Lunochod, Surveyor, Veněra, Viking, Huygens), aby prováděla měření na místě;
- kosmická loď s lidskou posádkou (raketoplán, Apollo);
- kosmická stanice pro nepřetržitou práci (Saljut, Mir, Mezinárodní kosmická stanice).
Velkou předností Kosmická astronomie je pozorování s velkou přesností a ve všech druzích elektromagnetického záření. Přestože se Kosmická astronomie vyvinula během jedné generace, přinesla mnohem více poznatků o vesmíru, než získalo lidstvo za celou dobu své předchozí existence (viz např. gama-, rentgenová, EUV-, ultrafialová a infračervená astronomie).
Obsah |