Mir
Z Wikina
Třetí ruská kosmická stanice (po dvou Saljutech ze 70. a 80. let 20. stol.). Její základní blok (válec dlouhý 13 m, o průměru 4,2 m a hmotnosti 20,4 t) vynesla v r. 1986 na oběžnou dráhu nosná raketa Proton. Po r. 1986 byl Mir doplňován různými moduly (Kvant1, Kvant2, Kristal, Spektr, Priroda). Ve vesmíru Mir pobyl celkem 15 roků, což byl trojnásobek plánované životnosti. Za tu dobu vykonal přes 80 tisíc oběhů Země. Na jeho palubě se postupně vystřídali 104 astronauti (včetně 44 amerických), kteří vykonali přes 16 tisíc pokusů. Styk se zemí (zásobování, převoz astronautů, doprava pohonných látek na zvýšení dráhy, přístroje) obstarávaly lodě, které se na nějakou dobu připojily k Mir:
- pilotovaný Sojuz (7 t a 10 m3 životního prostoru) až se 3 astronauty, který mohl zůstat připojen k M. 180 dnů;
- automatický Progres pro přepravu přístrojů, materiálu, vody a pohonných látek;
- od r. 1995 raketoplán.
Mir byl laboratoří pro studium nejrozmanitějších fyzikálních, chemických, biologických a fyziologických jevů, které na zemi ovlivňuje tíže. Navíc byl Mir jedinečným místem pro pozorování vesmíru a Země. Poslední posádka připravila Mir ke spuštění do atmosféry. Došlo k němu 23. března 2001. Některé části Miru shořely (např. sluneční panely) a masivní zbytek 137 tunového Miru se v atmosféře rozpadl na řadu kusů. Ty dopadly do "hřbitova kosmického odpadu".
Mir měl velký význam v kosmickém výzkumu. Zkušenosti získané s jeho provozem se uplatňují při výstavbě Mezinárodní kosmické stanice, která přebírá jeho funkci. Mír uzavřel prvou velkou etapa národních kosmických stanic. Výstavba a udržování moderní kosmické stanice je příliš nákladná pro jeden (byť i bohatý) stát. Proto se na Mezinárodní kosmické stanici zúčastní řada států.
| výška dráhy: 380-410 km |
| sklon dráhy vzhledem k rovníku: 51,6° |
| celková váha: 130 t |
| celková délka: 40 m |
| užitečný objem: 400 m3 |
Obsah |