EUV-astronomie
Z Wikina
(XUV-astronomie)
Studium kosmických objektů v EUV-záření. Dohlednost v tomto záření, především v jeho dlouhovlnné části (v Lymanově kontinuu), silně omezuje vodík - nejhojnější prvek v mezihvězdné hmotě.
Tepelné EUV-záření vysílají objekty, jejichž teplota je vyšší než 30 000 K. Při teplotě 0,5 mil. K těleso vyzařuje nejvíce kolem 5 nm (podle Wienova zákona). Tělesa teplejší mají sice maximum posunuto do měkkého rentgenového záření, avšak jsou také intenzivními EUV-zářiči.
Netepelné EUV-záření vysílají některé pulzary. Jde o synchrotronové záření.
Sluneční přechodná vrstva byla prvým objektem studovaným v EUV-záření pomocí raket. Velký pokrok v poznání přechodné vrstvy znamenaly družice TRACE (Transient Layer and Corona Explorer), které byly zaměřeny výhradně na EUV-pozorování Slunce, a dalekohled EIT umístěný na družici SOHO. Denně jsou na Internetu publikovány snímky Slunce v několika EUV-emisních čarách ionizovaných prvků (Fe IX/X 171 Å, Fe XII 195 Å, FeXV 284 Å, He II 304 Å).
Z těles sluneční soustavy pozorovaných v EUV-záření je třeba ještě uvést Měsíc a kometu C/Hyakutake 1996B2. Obě tato tělesa jsou příliš chladná na to, aby mohla emitovat vlastní EUV- záření. Jejich pozorované EUV-záření je slunečního původu a od obou těles se pouze odráží.
Pokud jde o vzdálený vesmír, prvou EUV-přehlídku oblohy uskutečnila v r. 1975 mezinárodní posádka kosmické lodi Apollo-Sojuz. Podrobné EUV-přehlídce celé oblohy se věnovaly německá rentgenová družice ROSAT a družice kalifornské univerzity EUVE. ROSAT objevila mj. rentgenové a EUV-záření komet. Je to sluneční záření rozptýlené komou.
Obsah |