Spektrální klasifikace
Z Wikina
Spektrální klasifikace je třídění hvězd podle spektra, a to podle rozložení energie ve spektru do vlnových délek a podle přítomnosti spektrálních čar.
Vzhled spektra závisí na teplotě. Záření je vysíláno z hvězdné atmosféry, především z fotosféry. Její teplota určuje obsazení energetických hladin atomů prvků, což se ve spektru projevuje různým výskytem a intenzitou absorpčních čar. Podle nich je každá hvězda zařazena do některé spektrální třídy.
Obsah |
Historie klasifikace
Ital Angelo Secchi v 60. letech 19. století poprvé roztřídil hvězdy podle vizuálních pozorování jejich spekter. Secchiho klasifikace měla pouze čtyři třídy. Mnohem přesnější klasifikaci umožnila fotografie. Zavedli ji v 90. letech 19. století astronomové na Harvardské observatoři a použili ji v HDC (Henry Draper Catalogue). Dnes se užívá Harvardská klasifikace zdokonalená počátkem 20. století ředitelem Harvardské observatoře Éduardem C. Pickeringem (1846–1919) a jeho spolupracovníky (především Annie J. Cannonovou).
Třídy hvězd
Velká většina hvězd spadá do některé ze sedmi tříd: O, B, A, F, G, K, M. Ze všech hvězd jasnějších než 8 mag jich spadá do těchto sedmi základních tříd celkem 99,8 %. Je to zároveň posloupnost barev od horkých (O) k chladným (M) hvězdám.
Základní třídy Harvardské klasifikace
| třída | barva | teplota (K) | vlastnosti spektra |
|---|---|---|---|
| O | nejteplejší modré hvězdy | 35 000 | absorpční čáry ionizovaného He, silné ultrafialové kontinuum |
| B | horké modré hvězdy | 20 000 | převládá neutrální He, žádné ionizované He |
| A | modro-bílé hvězdy | 10 000 | převládají čáry vodíku, výskyt čar Ca II |
| F | bílé hvězdy | 7 500 | slábnou čáry H, sílí Ca II, slabé čáry dalších kovů |
| G | žlutavé hvězdy | 6 000 | dominuje Ca II, Fe silné, H poněkud slabší |
| K | oranžově-červené hvězdy | 4 500 | neutrální kovy dominují, výskyt pásů CH a CN |
| M | chladné červené hvězdy | 3 500 | dominují pásy TiO, neutrální kovy silné |
Další třídy hvězd
K základním sedmi spektrálním třídám jsou dnes ještě připojeny další, které se však ve vesmíru vyskytují jen vzácně: Q, P, W se předřazují třídě O, neboť mají vyšší teplotu. Třída Q jsou novy, P plynné mlhoviny, W Wolfovy–Rayetovy hvězdy. Za třídu M se řadí vzácné typy spekter S, R, N velmi chladných hvězd. Hvězdy R a N se označují jako uhlíkové hvězdy (typ C). Pro hnědé trpaslíky byla zavedena spektrální třída L.
Podrobnější výklad jednotlivých spektrálních tříd je pro každou třídu ve zvláštním hesle (např. O-hvězda, B-hvězda atd.). Spektrální třídy jsou (s výjimkou Q a P) ještě dále rozděleny na deset podtříd, které jsou označeny 0, 1, 2,..., 9. Označení podtřídy se klade za velké písmeno označující třídu. Např. A5 je uprostřed mezi A0 a F0. Toto podrozdělení je založeno především na zkušenosti pozorovatelů, kteří odhadují poměr určitých čar.
Třídy svítivosti
Od zavedení Harvardské spektrální klasifikace v roce 1890 bylo jasné, že hvězdy určité spektrální třídy mohou mít různou svítivost (absolutní hvězdnou velikost). Proto byla zavedena svítivost jako druhý parametr do klasifikace hvězd. Běžně užívaná je MK-klasifikace, která za symbol Harvardské spektrální třídy připojuje římskou číslici (Viz třídy zářivosti).
Spektrální anomálie
Za symbol spektrální třídy (nebo před něj) se někdy připojují malá písmena. Upozorňují na spektrální anomálie. Písmeno „e“ označuje, že ve spektru jsou emisní čáry, „s“ označuje čáry s ostrým profilem (angl. sharp), „n“ široké rozmazané čáry (nebulous), „k“ přítomnost mezihvězdných absorpčních čar ve spektru,, „m“ kovové čáry (metallic), „p“ zvláštní spektrum (peculiar) a „v“ proměnné spektrum (variable).
Odkazy
Reference
Související témata
- A-hvězdy
- B-hvězdy
- F-hvězdy
- G-hvězda
- K-hvězda
- L-hvězdy
- M-hvězdy
- N-hvězdy
- O-hvězda
- R-hvězdy (rané uhlíkové hvězdy)
- S-hvězdy (zirkoniové hvězdy, hvězdy s těžkými kovy)
