Pozadí
Z Wikina
(kosmické pozadí, pozaďové záření, difuzní záření)
Elektromagnetické nebo korpuskulární záření přicházející z velké části oblohy nebo z celé oblohy. Na pozadí se překládají jednotlivé (diskrétní) zdroje záření. Některá pozadí jsou kosmologická: je jimi prosycen celý vesmír a jsou stará jako vesmír.
Kosmologickým pozadím je pozorované reliktní záření (s teplotou 2,7 K), dosud neověřené neutrinové moře (s teplotou 1,9 K) a dosud nepozorované reliktní gravitační záření.
Jiná kosmická pozadí nejsou kosmologická, ale jsou součtem velkého množství nerozlišených slabých zdrojů. K nim patří: pozadí vysokoenergetických neutrin, gravitační vlny kolabujících hvězd, rentgenové záření z aktivních galaxií a vzdálených rentgenových dvojhvězd, ultrafialové záření vzdálených rentgenových zdrojů (jejichž záření se v důsledku rudého posuvu dostalo do ultrafialové oblasti). K světelnému pozadí přispívají slabé hvězdy a galaxie. Složkou infračerveného pozadí jsou nerozlišené protohvězdy.
Skutečným difuzním kosmickým pozadím jsou kosmické záření, neutrinové moře, reliktní gravitační záření, gama-záření o energiích kolem 100 MeV (vznikající rozpadem neutrálních pionů), rentgenové záření z mezigalaktické hmoty v kupách galaxií, EUV-záření a měkké rentgenové záření z okolní mezihvězdné hmoty, ultrafialové difuzní pozadí vznikající rozptylem záření žhavých hvězd na mezihvězdném prachu, světlo noční oblohy, zodiakální světlo a protisvit, jakož i rádiové pozadí. Družice IRAS zjistila infračervené pozadí v oblasti vlnových délek 60—100 mm, vyzařované chladným mezihvězdným prachem a záření 10–25 mm z teplého mezihvězdného prachu. Na rádiových vlnách – kromě kosmologického reliktního záření od milimetrů do decimetrů – tvoří pozadí synchrotronové záření elektronů kroužících v magnetickém poli Galaxie.
Obsah |