Mezigalaktická hmota

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(mezigalaktická látka)

Hmota, která se nachází v rozsáhlých prostorech mezi galaxiemi i v kosmických prázdnotách - obřích prostorech mezi kosmickými stěnami.

Tvar rozsáhlých laloků rádiových galaxií (např. Pulcová galaxie - Teadpole galaxy) svědčí o tom, že se pohybují v mezigalaktická hmota Absorpční čáry He II (340 Å) ve spektru kvazarů svědčí o mezigalaktických oblacích ionizovaného helia. Lyman-alfa absorpce ve spektru kvazarů ukazuje, že světlo těchto velmi vzdálených „majáků vesmíru“ muselo na cestě k nám projít několika oblaky mezigalaktického vodíku. Jejich počet je takový, že ho astronomové nazývají „Lyman-alfa les“, nebo dokonce (ve spektru nejvzdálenějších kvazarů) „Lyman-alfa houští“. Spektra nejvzdálenějších kvazarů, pořízená Keckovým dalekohledem a Hubbleovým dakohledem, ukazují, ze vzdálené mezigalaktické oblaky, jimiž záření kvazarů procházelo, byly protogalaxie. Blizší mezigalaktické oblaky (s menším rudým posuvem) koincidovaly s plynným halo spirálních galaxií. Pozorování rudého posuvu oblaků mezigalaktická hmota dovolují sledovat, jak se měnila hustota s časem od doby, kdy byl vesmír starý asi 1 mld. let. Ukazují vývoj velkorozměrových struktur vesmíru, vznik galaxií a kup galaxií, a přinášejí tak základní data pro kosmologii.

Z utlumených křídel některé spektrální čáry Lα lze odvodit množství vodíku v daném oblaku, kterým světlo kvazaru prošlo. Ukazuje se, že mezigalaktické oblaky s rudým posuvem z = 3,5 mají dostatek vodíku pro vznik hvězd v dnešních galaxiích. Jsou to zárodky dnešních galaxií (protogalaxie).

Pro studium vývoje mezigalaktických oblaků jsou vhodné těžší prvky, zvláště čáry třikrát ionizovaného uhlíku C IV. V oblacích s rudým posuvem z = 3,5 je obsah C IV nulový, neboť hvězdy ještě uhlík a jiné těžší prvky nevytvořily. V mezigalaktických oblacích s posuvem z = 3,0-3,5 jsou čáry kovů slabé, z čehož lze soudit, že tehdy začala nukleosyntéza ve hvězdách. Intenzivní nárůst kovů je až v oblacích se z = 1,5–3,0. V tomto období vzrostl obsah kovů 10x (z 0,01 na 0,1 obsahu kovů v dnešním Slunci). Rentgenová pozorování (např. družicové observatoře ROSAT) ukazují, ze mezi galaxiemi v kupách galaxií je mnoho žhavého plazmatu o teplotách několika desítek milionů stupňů.

Pozorování z ISO poprvé dokázala prach v mezigalaktickém prostoru uvnitř kupy galaxií v Coma Berenices. Mezigalaktický prach je ledově chladný (asi –253 °C) , takže vysílá záření vlnových délek 0,1-0,2 mm. Submilimetrový dalekohled musí být chlazen supratekutým heliem o teplotě kolem –271 °C. Intenzita takového submilimetrového záření v kupě galaxií roste směrem ke středu kupy, tzn. že prach je koncentrován směrem k jejímu středu. Přítomnost prachu v mezigalaktickém prostoru znamená, že vesmír není tak čistý a průzračný pro pozorování nejvzdálenějších oblastí, jak se astronomové dříve domnívali. Naskýtá se otázka: jak dlouho může tak chladný prach existovat v horkém plazmatu, které naplňuje prostory kup galaxií? Výpočty vedou k závěru, že přibližně 100 mil. roků, což je asi setina stáří galaxií. Prach se do kupy v Coma Berenices dostal při jejím setkání a splynutí s jinou kupou (čemuž nasvědčuje jak vejčitý tvar kupy, tak i rozlození mezigalaktického prachu).

V kupě galaxií v Panně bylo nalezeno 600 mezigalaktických hvězd. V mezigalaktickém prostoru uvnitř kup galaxií byly objeveny také planetární mlhoviny. Jsou to pozůstatky hvězd slunečního typu, které byly provázeny planetami. Případným inteligentním bytostem v takové mezigalaktické planetární soustavě by se obloha jevila zcela jinak než nám: žádné hvězdy, jen několik bližších galaxií kupy na noční černé obloze.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje