Mezigalaktická hmota
Z Wikina
(mezigalaktická látka)
Hmota, která se nachází v rozsáhlých prostorech mezi galaxiemi i v kosmických prázdnotách - obřích prostorech mezi kosmickými stěnami.
Tvar rozsáhlých laloků rádiových galaxií (např. Pulcová galaxie - Teadpole galaxy) svědčí o tom, že se pohybují v mezigalaktická hmota Absorpční čáry He II (340 Å) ve spektru kvazarů svědčí o mezigalaktických oblacích ionizovaného helia. Lyman-alfa absorpce ve spektru kvazarů ukazuje, že světlo těchto velmi vzdálených „majáků vesmíru“ muselo na cestě k nám projít několika oblaky mezigalaktického vodíku. Jejich počet je takový, že ho astronomové nazývají „Lyman-alfa les“, nebo dokonce (ve spektru nejvzdálenějších kvazarů) „Lyman-alfa houští“. Spektra nejvzdálenějších kvazarů, pořízená Keckovým dalekohledem a Hubbleovým dakohledem, ukazují, ze vzdálené mezigalaktické oblaky, jimiž záření kvazarů procházelo, byly protogalaxie. Blizší mezigalaktické oblaky (s menším rudým posuvem) koincidovaly s plynným halo spirálních galaxií. Pozorování rudého posuvu oblaků mezigalaktická hmota dovolují sledovat, jak se měnila hustota s časem od doby, kdy byl vesmír starý asi 1 mld. let. Ukazují vývoj velkorozměrových struktur vesmíru, vznik galaxií a kup galaxií, a přinášejí tak základní data pro kosmologii.
Z utlumených křídel některé spektrální čáry Lα lze odvodit množství vodíku v daném oblaku, kterým světlo kvazaru prošlo. Ukazuje se, že mezigalaktické oblaky s rudým posuvem z = 3,5 mají dostatek vodíku pro vznik hvězd v dnešních galaxiích. Jsou to zárodky dnešních galaxií (protogalaxie).
Pro studium vývoje mezigalaktických oblaků jsou vhodné těžší prvky, zvláště čáry třikrát ionizovaného uhlíku C IV. V oblacích s rudým posuvem z = 3,5 je obsah C IV nulový, neboť hvězdy ještě uhlík a jiné těžší prvky nevytvořily. V mezigalaktických oblacích s posuvem z = 3,0-3,5 jsou čáry kovů slabé, z čehož lze soudit, že tehdy začala nukleosyntéza ve hvězdách. Intenzivní nárůst kovů je až v oblacích se z = 1,5–3,0. V tomto období vzrostl obsah kovů 10x (z 0,01 na 0,1 obsahu kovů v dnešním Slunci). Rentgenová pozorování (např. družicové observatoře ROSAT) ukazují, ze mezi galaxiemi v kupách galaxií je mnoho žhavého plazmatu o teplotách několika desítek milionů stupňů.
Pozorování z ISO poprvé dokázala prach v mezigalaktickém prostoru uvnitř kupy galaxií v Coma Berenices. Mezigalaktický prach je ledově chladný (asi –253 °C) , takže vysílá záření vlnových délek 0,1-0,2 mm. Submilimetrový dalekohled musí být chlazen supratekutým heliem o teplotě kolem –271 °C. Intenzita takového submilimetrového záření v kupě galaxií roste směrem ke středu kupy, tzn. že prach je koncentrován směrem k jejímu středu. Přítomnost prachu v mezigalaktickém prostoru znamená, že vesmír není tak čistý a průzračný pro pozorování nejvzdálenějších oblastí, jak se astronomové dříve domnívali. Naskýtá se otázka: jak dlouho může tak chladný prach existovat v horkém plazmatu, které naplňuje prostory kup galaxií? Výpočty vedou k závěru, že přibližně 100 mil. roků, což je asi setina stáří galaxií. Prach se do kupy v Coma Berenices dostal při jejím setkání a splynutí s jinou kupou (čemuž nasvědčuje jak vejčitý tvar kupy, tak i rozlození mezigalaktického prachu).
V kupě galaxií v Panně bylo nalezeno 600 mezigalaktických hvězd. V mezigalaktickém prostoru uvnitř kup galaxií byly objeveny také planetární mlhoviny. Jsou to pozůstatky hvězd slunečního typu, které byly provázeny planetami. Případným inteligentním bytostem v takové mezigalaktické planetární soustavě by se obloha jevila zcela jinak než nám: žádné hvězdy, jen několik bližších galaxií kupy na noční černé obloze.
Obsah |