Kosmologie
Z Wikina
Věda, která studuje vesmír jako celek. Dříve byla součástí filosofie, dnes je to samostatné vědecké odvětví, které se překrývá s astronomií, fyzikou elementárních částic, jadernou fyzikou, teoretickou fyzikou a filosofií. Zabývá se stavbou vesmíru, základním materiálem, z něhož je vesmír vybudován, tj. elementárními částicemi, a „pojivem“, které váže materiál do systémů, tj. interakcemi elementárních částic. Další okruh otázek, jimiž se Kosmologie zabývá, se týká vesmíru v čase: vznik vesmíru, vývoj vesmíru, zánik vesmíru. Ze způsobu rotace Galaxie a z pohybů v kupách galaxií vyplývá, že nesvítící hmoty, která se projevuje pouze svou gravitací, je ve vesmíru nejméně 10x více než hmoty, kterou můžeme přímo pozorovat díky jejímu elektromagnetickému záření. Jedna z dosud nezodpovězených otázek v dnešní Kosmologie se týká povahy této tzv. nezářivé hmoty.
Kosmologie patří k nejtěžším vědním oborům, a to pro svou obecnost a interdisciplinaritu. Protože pozorování nedává odpověď na všechny otázky, kosmologové své úvahy opírají o několik jednoduchých předpokladů, které nazývají principy kosmologie:
- fyzikální zákony našeho okolí platí v celém vesmíru (princip jednotnosti);
- vesmír je ve velkém měřítku ( > 500 mil. ly) všude stejný, i když v menším měřítku (<500 mil. ly) jsou nepravidelnosti. Tento předpoklad se nazývá kosmologický princip;
- setrvačnost tělesa je určena rozložením hmoty ve vesmíru (Machův princip). Toto rozložení určuje vlastnosti prostoru. Hmota tak ovlivňuje všechen pohyb, včetně šíření světla;
- vývoj vesmíru byl tak jemně "naladěn", že v tomto koutku vesmíru dospěl k naší existenci. To je tzv. antropický princip;
- každý objekt má kladnou nebo nulovou hmotnost, která vysvětluje jeho dynamické vlastnosti, zvláště pak ekvivalenci setrvačné a gravitační hmotnosti (princip ekvivalence).
Tyto jednoduché předpoklady umožňují vytvářet modely vesmíru. Porovnáním teoretických modelů s výsledky pozorování se přibližujeme k poznání skutečnosti. V každé dřívější generaci byli jedinci, kteří se domnívali, že poznali konečnou pravdu. Dnešní generace v tom není výjimkou. Poučeni historií však nemůžeme ani dnes poznání vesmíru považovat za definitivní. I přes svou neúplnost a nedokončenost je poznání stavby a vývoje vesmíru, k němuž se dopracovala dnešní kosmologie, obdivuhodné. Základním poznatkem, k němuž dospěla dnešní kosmologie, je rozpínání a chladnutí vesmíru. Svědčí pro to rudý posuv vzdálených galaxií a reliktní záření zaplňující celý vesmír. Množství deuteria a helia v dnešním vesmíru lze vysvětlit jen tak, že vzniklo v dávné době, kdy hustota a teplota vesmíru byly vysoké. Galaxie v nejvzdálenějších pozorovaných prostorách vesmíru (= v dávné minulosti) se nám jeví mladé (protogalaxie) a blízko u sebe. Rozpínání a chladnutí vesmíru tvoří podstatu teorie velkého třesku. Ta jen vysvětluje jak se vesmír vyvíjí - ne jak vznikl. Vysvětlení toho co bylo před rozpínáním velkého třesku, nabízí teorie inflace vesmíru. Ta není však bezvýhradně přijímána v takové míře jako velký třesk.
Obsah |
