Setrvačnost

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Vlastnost tělesa setrvávat v klidu nebo v přímočarém rovnoměrném pohybu, pokud na ně nepůsobí vnější síla. Pojem „inertia“ (lat. nečinnost) - setrvačnost zavedl Kepler. Význam byl neurčitý až do doby Newtonovy. Poprvé byla setrvačnost jasně vymezena v zákoně pohybu. Kvantitativním vyjádřením setrvačnosti tělesa je jeho setrvačná hmotnost m, určená druhým Newtonovým zákonem (zákonem síly): m = F/a , kde F je síla, která udělí tělesu o hmotnosti m zrychlení a. Čím je větší m, tím menší zrychlení a mu síla F udělí, tím více se těleso brání změně rychlosti. V Newtonově pojetí je setrvačnost vrozená vlastnost hmoty, nezávislá na absolutním prostoru a na ostatních tělesech ve vesmíru. Podle Machova principu naopak těleso má setrvačnost, protože nějakým způsobem interaguje s veškerou hmotou vesmíru.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje