Malá tělesa
Z Wikina
(malá tělesa sluneční soustavy)
Označení všech těles sluneční soustavy kromě planet, mezi něž – jen z tradice – počítáme i Pluto. Až dodatečně se zjistilo, že některé měsíce planet (např. Ganymed, Titan), zařazované mezi malá tělesa, jsou ve skutečnosti větší a hmotnější než planety Pluto či Merkur.
K malým tělesům řadíme měsíce planet, planetky, kentaury, komety, meteoroidy a mikrometeoroidy. Mezi těmito skupinami malých těles nejsou zřetelné hranice. Některé měsíce jsou zachycené planetky, některé planetky jsou bývalé komety. Např. Phaethon je zbytek komety, která po sobě pravděpodobně zanechala proud meteoroidů Geminid. Hlavní rozdíl mezi planetkami a kometami je v tom, že komety jsou složeny z těkavých látek (ledů, které v blízkosti Slunce sublimují a vytvářejí komu a ohon) a pohybují se po drahách s větší výstředností než planetky. Na rozhraní mezi kometami a planetkami jsou kentauři, kteří mají vlastnosti obou skupin. Známým příkladem je Chiron (v seznamu planetek č. 2060), Phaethon (č. 3200), a objekty z Kuiperova pásu. Malí členové sluneční soustavy jsou především v její vnější části: planetky v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, komety v Oortovu oblaku a kentauři v Kuiperovu pásu. Nejmenší členové – meteoroidy a mikrometeoroidy – jsou především ve třech prachových pásech, doplňovaných srážkami v prstenci planetek.
Z vnějších oblastí se malá tělesa dostávají k zemské dráze a ještě blíže ke Slunci. Děje se tak gravitačním působením velkých planet (především Jupitera) na dráhy planetek a komet. Meteoroidy se z prachových pásů přibližují ke Slunci pod vlivem Poyntingova–Robertsonova efektu, a stávají se tak blízkozemními tělesy (NEO) a mohou se střetnout s naší planetou.
Srážky malých těles se Zemí mají různý průběh podle velikosti a rychlosti dopadajícího tělesa. Nejmenší mikrometeoroidy se zabrzdí v nejvyšší atmosféře nad 100 km a pozvolna padají atmosférou k zemi jako meteorický prach. Větší meteoroidy se třením ve výškách kolem 100 km zahřejí a svítí jako meteory. Největší meteoroidy při průletu atmosférou zazáří jako bolidy, ablací se zmenší a dopadnou jako meteority na Zemi. Dopad planetek a komet může mít katastrofální důsledky pro biosféru (viz iridiová anomálie a tunguzský bolid).
Obsah |