Einsteinova rovnice

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Einsteinova rovnice, jinak také Einsteinův vztah ekvivalence nebo rovnice ekvivalence, je rovnice vyplývající ze speciální teorie relativity.

Obsah

Speciální teorie relativity

Einsteinova rovnice vyplývající ze speciální teorie relativity:

E = m0 c2 / √(1 – v2/c2)

kde:

E ... celková energie částice (tělesa)
v ... rychlost částice (tělesa)
m0 ... její klidová hmotnost
c ... rychlost světla

Charakteristika

Rovnice vyjadřuje ekvivalenci (rovnocennost, nahraditelnost) mezi hmotností jakéhokoliv objektu (elementární částice, kamene, hvězdy) a jeho celkovou energií E.

V klasické fyzice do konce 19. století byla přijímána neměnnost základních veličin fyziky (hmotnost, prostor a čas). Nesrovnalosti, k nimž klasická fyzika vedla, odstranila začátkem 20. století speciální teorie relativity. V ní jsou všechny tři základní veličiny závislé na rychlosti, s kterou se částice (těleso) pohybuje. Pro rychlost v, blížící se rychlosti světla, se hmotnost i energie částice (podle rovnice ekvivalence) blíží k nekonečnu. To je důvod, proč se žádná hmotná částice nemůže pohybovat rychlostí světla. K jejímu urychlení na rychlost světla by totiž bylo třeba nekonečně velké energie. A tachyony jsou asi tak reálné jako imaginární zajíci.

Rychlost

V Einsteinových rovnicích jsou porovnávány dvě veličiny, které se v klasické fyzice jevily jako naprosto rozličné - hmotnost a energie. Na základě Einsteinovy rovnice lze i klidovou hmotnost tělesa m0 (tj. pro v = 0) pokládat za formu energie. Říkáme, že částice v klidu má klidovou energii. Hmota (chápaná jako soustava elementárních částic o nenulové klidové hmotnosti) se může změnit v energii záření, jehož kvanta mají nulovou klidovou hmotnost (anihilace), a naopak tato energie se může změnit v hmotné částice (materializace).

Je-li objekt v pohybu, platí Einsteinova rovnice také, ale pro celkovou (nikoliv pouze pro klidovou) energii. Lze ji psát ve tvaru:

E = √(m02 c4 + p2 c2),

kde p je relativistická hybnost pohybujícího se objektu. První člen pod odmocninou vyjadřuje klidovou část celkové energie, druhý pohybovou část. Vidíme, že se obě tyto části při výpočtu celkové energie objektu jednoduše nesčítají, nýbrž že je třeba odmocnit součet jejich dvojmocí. Je-li rychlost v podstatně menší než rychlost světla c (což je případ všech rychlostí v běžném životě i těles ve sluneční soustavě), potom lze výraz pro celkovou energii E vyjádřit s dostatečnou přesností jako součet klidové a kinetické energie:

E = m0 c2 + 1/2 m0 v2.

Rovnice ekvivalence byla nesčíslněkrát ověřena v urychlovačích částic i při studiu kosmického záření.

Proton s velmi vysokou energií dá při průchodu atmosférou vznik rozsáhlé spršce sekundárního kosmického záření: jeho energie se materializovala v miliony hmotných částic a antičástic.

Einsteinova rovnice a její význam

Einsteinova rovnice má základní důležitost v moderní astrofyzice a fyzice. Viz např. hmotnostní úbytek, vazebná energie, nukleogeneze, atomová energie, termonukleární reakce.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje