Srážka galaxií
Z Wikina
Galaxie jsou, ve srovnání se vzdálenostmi mezi nimi, poměrně velké útvary. Např. průměr Galaxie je 100 000 ly a vzdálenost k Magellanovým oblakům je 160 000 a 210 000 ly. Velikost (průměr) hvězd je několik málo světelných sekund, kdežto vzdálenosti mezi nimi jsou přibližně 4 ly, tj. 100 mil. světelných sekund. Proto srážky galaxií nejsou vzácným jevem, kdežto pravděpodobnost srážky dvou hvězd je nepatrná: za celou existenci Galaxie dojde jen k jedné nebo k několika málo hvězdným srážkám. Pravděpodobnost srážky dvou galaxií je mnohem větší než srážka dvou hvězd.
Obsah |
Pronikání dvou galaxií
Při pronikání dvou galaxií se prostupují jejich mezihvězdná prostředí a srážejí se mlhoviny a mezihvězdné oblaky, v nichž je „zamrzlé“ magnetické pole. Mezihvězdná hmota obou galaxií se srážkou zahustí nad kritickou hustotu, a vytváří se tak vhodné prostředí pro překotný zrod hvězd. Příkladem je galaxie Kolo od vozu.
Míjení galaxií
Při setkání, které není čelní, se obě galaxie míjejí a slapovým působením si navzájem „vyrvou“ proudy hmoty. Příkladem míjejících se galaxií jsou Tykadla. Při setkání Galaxie s Magellanovými oblaky asi před 0,5 mld. let byla z obou oblaků i z Galaxie vytažena velká množství mezihvězdné hmoty, která se dnes prostírá na obloze jako Magellanův proud.
Srážka malé a velké galaxie
Srážka malé galaxie s velkou galaxií skončí jejich splynutím, kterému se říká galaktický kanibalismus. Pozorování vzdálených oblastí vesmíru nasvědčují, že velké galaxie rostly stmelováním galaxií malých. Tento proces pokračuje dodnes.
Srážka galaxie s černou dírou
Srážka galaxie s obří černou dírou je kanibalismem v pravém smyslu slova, neboť je pro díru pokrmem. Při tom „polykaný“ materiál padající do černé díry intenzivně září, a to ještě před dopadem za horizont událostí. Takový kanibalismus černé díry trvá po miliony let a projevuje se jako kvazar, aktivní galaktické jádro, Seyfertova galaxie. Trvání celého procesu závisí na velikosti černé díry a množství „hvězdné potravy“, kterou má k dispozici.
Podrobný výzkum infračervených galaxií (galaxií, jejichž infračervená zářivost je 100–1000× větší než svítivost Galaxie) ukázal, že třetina z nich je vícenásobná srážka galaxií (troj- až pětinásobná). Nesmírný překotný zrod hvězd v takové hromadné srážce vede k velkému počtu mladých hvězd s vysokou ultrafialovou zářivostí. Ta zahřívá mezihvězdný prach, který pak vysílá obrovské toky infračerveného záření.
