Spirála
Z Wikina
1. Rovinná křivka. Vznikne otáčením úsečky, jejíž počátek je pevný a jejíž délka r (průvodič, vzdálenost koncového bodu od počátku) se mění s úhlem otočení f. Je to tedy rovinná křivka vyjádřená funkcí r(f). Podle této závislosti je mnoho druhů spirál, z nichž nejznámější jsou: Archimedova spirála, u níž je r přímo úměrné úhlu f: r = konst. f. Logaritmická spirála, u níž je logaritmus průvodiče log r úměrný úhlu otočení: log r = konst. f. Hyperbolická spirála, u níž je součin obou proměnných konstantní: r f = konst. Parabolická spirála, u níž je vzdálenost r úměrná druhé odmocnině otočení f: r2= konst. f. Spirála je častým tvarem astronomických objektů, např.: spirální galaxie, proudy slunečního větru, výtrysky z komet, výtrysky z Wolfových–Rayetových hvězd v těsných dvojhvězdách.
2. V galaktické astronomii totéž co spirální galaxie.
3. Prostorová křivka, vzniklá z rovinné spirály, jejíž počátek se pohybuje podél osy kolmé k rovině spirály. Nejjednodušší prostorovou spirálou je válcová spirála, která vznikne z rovnoměrného kruhového pohybu, r = konst. Po prostorové spirále se pohybují nabité částice plazmatu v magnetickém poli. Je to důsledek Lorentzovy síly. Spirálovým pohybem jsou elektrony a ionty vázány k siločarám magnetického pole, což je z makroskopického hlediska zamrzlost siločar. Zamrzlost je příčinou veškeré sluneční činnosti, radiačních pásů Země a Jupitera, samobuzeného dynama, tvarů polárních září, synchrotronového záření kosmických objektů a jiných jevů ve vesmíru.
Obsah |
