Perseidy
Z Wikina
Perseidy jsou nejznámější a nejpravidelnější meteorický roj. Lidově se nazývaly „slzičky svatého Vavřince“, protože nejčastěji padaly kolem 10. srpna, kdy se slavil den sv. Vavřince.
Obsah |
Historie
O Perseidách se dovídáme ze záznamu čínských letopisů, podle nichž v roce 36 našeho letopočtu „více než 100 meteorů tam letělo onoho jitra“. Početné korejské, čínské a japonské záznamy se dochovaly z 8.–11. století i z dob pozdějších. Avšak teprve v roce 1835 podal zprávu Belgičan Quételet, že pozoroval v srpnu roj meteorů, které vyletovaly ze souhvězdí Persea. V 60. letech 19. století italský astronom G. V. Schiaparelli (1835–1910) vypočítal jejich dráhu a zjistil, že mají stejnou dráhu jako Swiftova-Tuttleova kometa (1862 III). To byl prvý zjištěný případ genetické souvislosti meteorického roje s kometou (viz mateřská kometa).
Mateřská kometa
Mnohonásobné návraty komety jsou odpovědné za rozdělení meteoroidů z komety podél celé její dráhy. Proud meteoroidů uvolněných za kometou během jejího největšího přiblížení ke Slunci by měl být nejhustší. To se opravdu projevilo nejen u Perseid, ale i u Drakonid a Leonid. Průchod mateřské komety Perseid v r. 1992 způsobil silné zvýšení frekvence meteorů. V r. 1991 a 1992 byla zenitová hodinová frekvence přes 400.
Proud meteoroidů zanechaných mateřskou kometou Swift–Tuttle není homogenní. Vedle hlavního proudu, jehož radiant je u hvězdy Miram – Éta Persei (téměř na styčném bodu tří souhvězdí Perseus—Camelopardalis–Cassiopeia), jsou náznaky několika vedlejších slabých rojů, jejichž radianty jsou u Alfa, Chí, Gama a Beta Persei. Tyto „větve“ mají krátké trvání a jejich radianty se posouvají rovnoběžně s hlavním radiantem.
Charakteristika roje Perseidy
- období činnosti: 27. červenec – 17. srpen
- maximální činnosti: 12.–13. srpna
- maximální zenitová frekvence: obvykle kolem 80; některé roky jen několik málo, jiné roky několik set za hodinu
- průměrná hvězdná velikost: 2,3 mag; před maximem vyšší, po maximu nižší
- poloha radiantu: a = 47°, d = +57° (v době maxima)
- posuv radiantu: 1,40° za den v rektascenzi, 0,25° za den v deklinaci
Meteory mají vysokou rychlost a velká většina jasných (jasnějších než 2 mag) zanechává meteorickou stopu Perseus (2. pád Persei, zkr. Per, čes. Perseus). Souhvězdí zimní oblohy.
Perseus v řecké mytologii
Podle řecké legendy byl Perseus jedním ze synů boha Dia. Král jeho rodné země se obával, že ho Perseus připraví o trůn, a proto mu uložil, aby přinesl hlavu Medúzy, a doufal, že se ho tím zbaví. Medúza bývala hezká dívka; že se však srovnávala krásou s bohyní Athénou, byla přeměněna v obludu se zvířecími tesáky a s hady místo vlasů. Byla tak ohyzdná, že vše živé při pohledu na ni zkamenělo. Proto Perseus na radu bohyně Athény na ni nehleděl přímo, ale pozoroval ji ve svém lesklém štítě jako v zrcadle. Když Medúza usnula, uťal jí hlavu a schoval do mošny. Proto bývá Perseus vyobrazován s mečem, štítem a hlavou Medúzy v ruce. V místě, kde nakapala krev do moře, se zrodil okřídlený kůň Pegas.
Hrdina Perseus se na své další pouti dostal až do království Atlantova. Atlas se ho bál, a proto ho chtěl ze své země vyhnat. Ale Perseus mu ukázal hlavu Medúzy a Atlas zkameněl. Jeho vlasy a vousy se změnily v lesy, jeho kosti ve skály a ramena ve skalní útesy. Dodnes se vypíná jako pohoří v severní Africe.
Perseovi se také podařilo zbavit Etiopii mořské obludy a vysvobodit princeznu Andromedu, která se poté stala jeho manželkou. Jako většina řeckých hrdinů byl i Perseus uctíván. Stavěli mu chrámy, tesali jeho sochy, skládali verše o jeho hrdinských činech.
Souhvězdí Persea
Souhvězdí Persea zabírá oblast Mléčné dráhy, která je zvlášť bohatá na různé kosmické objekty. Rukojetí Perseova meče je dvojitá otevřená hvězdokupa Chí a h Persei. Je hezkým objektem na pozorování triedrem, ale lze ji vidět i pouhým okem. Její hvězdy jsou pouze 10 mil. let staré. Působením gravitační síly všech ostatních těles Galaxie je hvězdokupa trhána a za několik desítek mil. let se rozpadne a hvězdy se vmísí mezi ostatní.
Hvězda Algol (b Per) představuje hlavu Medúzy. Má slabého průvodce, který ji v pravidelných intervalech zakrývá a snižuje tak její jas. Změny jasnosti se opakují přesně po 2 dnech, 20 h a 39 min. Takových hvězd je na obloze velké množství a říká se jim zákrytové proměnné.
Blízko Éta Persei je radiant meteorického roje Perseid. V roce 1901 vzplanula mezi hvězdami b Per a d Per nova, označená jako Nova Persei. Zazářila jako jasná hvězda (0,2 mag). Dnes ji lze pozorovat jen velkými dalekohledy jako kouli rozpínajících se zářících plynů.
Hvězda Zéta Persei a žhavé modrobílé hvězdy v jejím okolí tvoří OB asociaci. Je to nejbližší asociace, vzdálená od nás pouze 1000 ly. Vznikla před 1,5 mil. lety.
Severozápadně od Algola lze za dobrých podmínek uvidět otevřenou hvězdokupu M 34 (5,5 mag). Je 20´ starší (190 mil. let) než nedaleká dvojitá hvězdokupa Chí a h Persei. Čítá přibližně 100 hvězd rozložených v oblasti velké jako Měsíc. Je vzdálena 1400 ly.
Nedaleko od Algola objevili astronomové ve vzdálenosti asi 250 mil. ly intenzivní rádiový zdroj Perseus A (3C 84A).
| a | d (°) | r (ly) | vr (km s–1) | mV | spekt. | B–V | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| a Mirfak | 3h24m | +49,9 | 592 | –2 | 1,8 | F5 Ib | 0,5 |
| b Algol | 3 08 | +40,9 | 93 | +4 | 2,1 | B8 V | –0,1 |
| g | 3 05 | +53,5 | 256 | +3 | 2,9 | G8 III+A2 V | 0,7 |
| d | 3 43 | +47,8 | 528 | –9 | 3,0 | B5 III | –0,1 |
| e | 3 58 | +40,0 | 538 | –1 | 2,9 | B0.5 V+A2 V | –0,2 |
| z Menkib | 3 54 | +31,9 | 980 | +22 | 2,8 | B1 Ib | 0,1 |
| h Miram | 2 51 | +55,9 | 1330 | –1 | 3,8 | M3 Ib-IIa | 1,7 |
| o Atik | 3 44 | +32,3 | 1476 | +18 | 3,8 | B1 III | 0,0 |
t , e, z, h Per dvojhvězdy
M 34, NGC 884, NGC 869, NGC 1342, NGC 1444,NGC 1520 otevř. hvězdokupy
M 76 planet. mlhovina
Kalifornie (1499) dif. mlhovina
