Zimní obloha
Z Wikina
Obloha v zimním období, jak ji pozorujeme kolem 23 h v prosinci, 21 h v lednu a kolem 19 h v únoru.
Zimní obloha je tmavší než letní obloha, neboť v létě Slunce osvětluje nejvyšší vrstvy atmosféry přes pól po velkou část noci (zejména v období kolem letního slunovratu, viz astronomický soumrak. Na zimní obloze najdeme řadu výrazných souhvězdí. Nejvýraznější je symetrický Orion, který se s oblibou užívá k orientaci na zimní oblohu. Mezi červeným Betelgeuzem nahoře a modrým Rigelem dole je uprostřed Orionův pás, složený ze tří modravých hvězd. Prodloužíme-li pás, najdeme v jednom směru Aldebaran v Býku (Taurus) a v opačném směru Siria ve Velkém psu (Canis Maior). Spojnice Rigel–Betelgeuze směřuje k Blížencům (Castor a Pollux). Prodloužená spojnice Bellatrix–Betelgeuze směřuje k Procyonu v Malém psu.
Nejjasnější hvězdy zimní oblohy jsou uspořádány do šestiúhelníku, v jehož středu je Betelgeuze a na vrcholech leží postupně Rigel, Aldebaran, Capella, Castor s Polluxem, Procyon a Sirius.
Mléčná dráha není v zimě tak zřetelná jako v létě. Zatímco v létě se díváme ke středu Galaxie, v zimně vidíme její okrajové, řidší oblasti. Stříbřitý pás Mléčné dráhy se táhne od Kasiopeje Perseem, Vozkou, Blíženci do Jednorožce. Na jih od Orionu je Zajíc, Holubice a Rydlo. Na jih od Býka je meandrovitá řeka Eridanus a malé souhvězdí Pec.
Velký zimní meteorický roj viditelný v noci se nazývá Quadrantidy.
Obsah |