Sirius
Z Wikina
(Canicula, Aschere, Psí hvězda; Alfa Canis Maioris, a CMa)
Dvojhvězda v zimním souhvězdí Velkého psa (Canis Maior). Je složena z velmi jasné plazmové hvězdy (Sirius A) a bílého trpaslíka (Sirius B) Nejjasnější hvězda na obloze, protože je k nám blízko (necelých 9 ly) a má poměrně velkou zářivost. Mezi nejbližšími hvězdami do vzdálenosti 11 ly má Sirius největší zářivost (viz nejbližší hvězdy). Ve starém Egyptě ohlašoval jeho heliakický východ rozvodnění Nilu. Nazývali ho Hvězdou bohyně Isis. Isis, bohyně smrti, byla manželka Osirise. Jejich hieroglyf pro Siria byl symbol psa. Už tehdy byl řazen do souhvězdí Psa.
Anglický astronom Halley v r. 1718 porovnával polohy Siria, Aldebarana a Arktura s polohami, které udával Ptolemaios a Hipparchos. Zjistil, že tyto hvězdy jsou na jiném místě, než udávali oba antičtí astronomové. Sirius tak přispěl k překvapivému poznání, že hvězdy se na obloze pohybují. Hvězdná obloha není neměnná, nejen Měsíc, Slunce a planety, ale i hvězdy se pohybují.
Ve vzdálenosti několika vteřin od této nejjasnější hvězdy, označované jako Sirius A, je mnohem slabší Siriův průvodce, nazývaný Sirius B (nebo též Štěnátko). Sirius je tedy dvojhvězda. Jasný bílý Sirius A vysílá 23´ více záření než Slunce. Sirius B naopak 100´ méně. Zcela obráceně je tomu v rentgenovém záření: nepatrný Sirius B vyzařuje mohutné toky rentgenového záření, zatímco velký Sirius A rentgenové záření prakticky nevyzařuje. Obě složky obíhají společné těžiště jednou za 500 let. Spory o proměnlivé barvě Siria se ukázaly bezpředmětné.
Obsah |