Neviditelný vesmír
Z Wikina
Do poloviny 20. stol. byly prakticky všechny informace o vesmíru získávány pomocí světla. Poznávaný vesmír byl viditelný, vnímaný přímo naším zrakem. Elektromagnetické záření neviditelné (nesvětelné) neproniká zemskou atmosférou, neboť v ní je silně pohlcováno (až na část infračerveného záření a rádiových vln).
Rozvoj raketové techniky dovolil vynášet automatické observatoře na dráhu kolem Země, nad zemskou atmosféru. Tam je možno pozorovat vesmír pomocí fotonů v obrovském rozsahu energií: od 10–11 eV (dekametrové rádiové vlny záblesků typu III ze Slunce) až po 1017 eV (gama-fotony kosmického záření). Rozšíření viditelného spektra k vyšším kmitočtům (ultrafialové, rentgenové a gama-záření) i k nižším (infračervené, submilimetrové a rádiové záření) znamenalo velký pokrok v poznání vesmíru.
| druh záření | objekt |
|---|---|
| gama | gama-záblesky, pulzary |
| rentgenové | rentgenové dvojhvězdy, horké plazma v kupách galaxií, rentgenové Slunce ultrafialové horké hvězdy, kvazary |
| infračervené | prahvězdy, galaktická jádra, infračervené galaxie, prach, planety submilimetrové studený prach, molekulové oblaky, nitro globulí, reliktní záření |
| rádiové | pulzary, záblesky na velmi dlouhých vlnách |
Během jedné generace získali astronomové tolik poznatků o neviditelném vesmíru, že vedle klasické optické astronomie vznikla další moderní odvětví výzkumu vesmíru: gama-astronomie, rentgenová astronomie, ultrafialová astronomie, infračervená astronomie, submilimetrová astronomie a radioastronomie. Tato nová odvětví astronomie poznávají zářivou hmotu vesmíru. Dovolují však poznávat i jeho nezářivou hmotu, které je mnohem více.
Obsah |
