Kelvinova kontrakce
Z Wikina
Kelvinova nebo Helmholtzova-Kelvinova kontrakce je domněnka z 19. století, že zdrojem sluneční energie je smršťování Slunce. Sluneční záření by tedy podle této teorie pocházelo z vlastní gravitace.
Obsah |
Vzorec
Čas potřebný k smrštění je:
t = G M2 R–1 L–1
kde
- G ... gravitační konstanta
- M ... hmotnost,
- R ... poloměr
- L ... svítivost Slunce (obecně hvězdy).
Potenciální gravitační energie GM2R–1 by stačila zásobovat sluneční zářivost Lʘ asi po dobu 10 mil. let. Když geologové dokázali, že Slunce muselo zářit po dobu alespoň 100× delší, byla teorie Kelvinovy kontrakce opuštěna. Termonukleární přeměna vodíku v helium (hoření vodíku) je mnohem vydatnějším zdrojem. Nicméně, Kelvinova kontrakce se uplatňuje v prahvězdě, která se zahřívá z vlastní gravitační energie kontrakcí na teplotu přes 7 mil. K, aby se mohla započít přeměna vodíku v helium – viz odkazy níže.