Emisní mlhovina
Z Wikina
Obsah |
Emisní mlhovina
Oblast horkého mezihvězdného plynu, která září. Atomy mlhoviny jsou ionizovány (zbaveny jednoho nebo více elektronů). Volné elektrony se kaskádovitě vracejí k iontům a při tom vyzařují energii. K emisní mlhovině patří oblasti H II, v nichž k ionizaci plynů dochází ultrafialovým zářením blízkých žhavých hvězd spektrální třídy O a B. Jestliže je kolem takové hvězdy velký oblak mezihvězdné hmoty, její ultrafialové záření vytvoří kolem ní H II oblast kulového tvaru, která je obklopena neutrálním chladným plynem. Těmto emisním mlhovinám se pro jejich tvar a podle jejich objevitele říká Strömgrenovy sféry. Planetární mlhovina (např. Prstencová mlhovina v Lyře) je buzena k emisi ultrafialovým zářením žhavého bílého trpaslíka, který se nachází v jejím středu. Ve zbytcích supernovy záleží mechanismus buzení na jejich stáří. V mladé Krabí mlhovině je proces buzení nepřímý. Rychle rotující masivní pulzar urychluje částice do vysokých rychlostí a relativistické elektrony vyzařují spojité synchrotronové záření, které ionizuje atomy v hustých vláknech, jež při rekombinaci vyzařují spektrální čáry, např. čára Hα vodíku. Právě toto rekombinační záření ve vláknech mlhoviny jí dalo přívlastek „Krabí“. Odlišný mechanismus ionizace probíhá ve starých zbytcích supernov. Příkladem je Řasová mlhovina v souhvězdí Labutě (Cygnus). Plyny byly vyvrženy supernovou před 50 000 roky s takovou prudkostí, ze se dodnes pohybují rychlostí 100 km s–1. Hrnou před sebou mezihvězdnou hmotu, tvoří se rázová vlna, v níž jsou plyny stlačeny, zahřáty a ionizovány. Při rekombinaci září.