Astronomická refrakce
Z Wikina
Astronomická refrakce je odchylka světelných paprsků přicházejících z nebeských těles, která vzniká lomem světla při průchodu zemskou atmosférou.
Obsah |
Princip refrakce
Dopadá-li paprsek pod šikmým úhlem na rozhraní dvou prostředí různé hustoty, lomí se, tj. mění poněkud svůj směr. Velikost této změny je tím větší, čím větší je rozdíl hustoty a čím šikmější je směr, pod kterým paprsek na rozhraní dopadá.
Refrakce v atmosféře
Zemskou atmosféru, v níž hustoty s výškou ubývá, si můžeme představit složenou z mnoha tenkých vrstev postupně se zmenšující hustoty. Paprsek vstupující do zemské atmosféry se při každém přechodu mezi jednotlivými vrstvami poněkud lomí a výsledkem je, že zdánlivá zenitová vzdálenost z hvězdy (Slunce, planety) je menší než skutečná zenitová vzdálenost zo.
Rozdíl zo – z nazýváme astronomickou refrakcí. V zenitu je nulová, směrem k obzoru se zvětšuje a na obzoru nabývá největší hodnoty přibližně 35' (tzv. horizontální refrakce). Protože průměr Slunce a Měsíce na obloze je menší než tato hodnota (přibližně 30'), jsou vlastně tato tělesa v době, kdy se dotýkají obzoru, ve skutečnosti pod obzorem a můžeme je pozorovat jen díky refrakci. Refrakce není vždy stejná, závisí na změnách hustoty atmosféry. Obecně vzrůstá s klesající teplotou a rostoucím tlakem vzduchu, největší tedy bývá za jasných zimních nocí.
Průměrné hodnoty astronomické refrakce
Zenitová vzdálenost | střední refrakce |
---|---|
0° | 0′0,0:″ |
20° | 0′21,9″ |
40° | 0′50,4″ |
50° | 1′11,5″ |
60° | 1′43,8″ |
70° | 2′43,8″ |
80° | 5′29,9″ |
90° | ~ 35′ |
Zvláštními druhy astronomické refrakce jsou anomální refrakce a sálová refrakce.