Polarimetrie
Z Wikina
(fotopolarimetrie)
Důležitý obor astronomie, který měří polarizaci záření z kosmických zdrojů. Polarimetrie získá o zdroji více informací než fotometrie. Záření se polarizuje buď přímo při svém vzniku (tj. při emisi hmotou) , nebo až na cestě do pozorovacího přístroje. Ve zdroji je polarizováno cyklotronové a synchrotronové záření, záření vznikající v kosmickém maseru, v pulzaru nebo při rozštěpu Zeemanovým jevem.
Častěji dochází k polarizaci záření později při interakci s hmotou, tedy poté, co fotony opustily zdroj, a to :
a) Thomsonovým rozptylem na volných elektronech (např. v K-Koróně)
b) Rayleighovým rozptylem na molekulách, drobných kapičkách, krystalcích prachových částic (npař. v atmosféře)
c) odrazem, jak je tomu u reflexních mlhovin
d) vyzařováním vlastního infračerveného záření prachových zrn uspořádaných mezihvězdným magnetickým polem
e) polarizací světla hvězdzpůsobenou podélnými prachovými částicemi uspořádanými podél mezihvězdného magnetického pole. Měření polarizace tisíců hvězd ukázala , že směr polarizace (což je směr mezihvězdného magnetického pole) je rovnoběžný s gamaktickou rovinou. Nejvíce jsou hvězdy polarizovány v galaktických délkách 50° až 230°, tj. podél osy Orionova ramena Galaxie , v němž je umístěna sluneční soustava
f) záření rádiových zdrojů je polarizováno při průchodu zmagnetizovaným mezihvězdným plynem (viz Faradayova rotace)
Obsah |