Polarimetrie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(fotopolarimetrie)

Důležitý obor astronomie, který měří polarizaci záření z kosmických zdrojů. Polarimetrie získá o zdroji více informací než fotometrie. Záření se polarizuje buď přímo při svém vzniku (tj. při emisi hmotou) , nebo až na cestě do pozorovacího přístroje. Ve zdroji je polarizováno cyklotronové a synchrotronové záření, záření vznikající v kosmickém maseru, v pulzaru nebo při rozštěpu Zeemanovým jevem.

Častěji dochází k polarizaci záření později při interakci s hmotou, tedy poté, co fotony opustily zdroj, a to :

a) Thomsonovým rozptylem na volných elektronech (např. v K-Koróně)

b) Rayleighovým rozptylem na molekulách, drobných kapičkách, krystalcích prachových částic (npař. v atmosféře)

c) odrazem, jak je tomu u reflexních mlhovin

d) vyzařováním vlastního infračerveného záření prachových zrn uspořádaných mezihvězdným magnetickým polem

e) polarizací světla hvězdzpůsobenou podélnými prachovými částicemi uspořádanými podél mezihvězdného magnetického pole. Měření polarizace tisíců hvězd ukázala , že směr polarizace (což je směr mezihvězdného magnetického pole) je rovnoběžný s gamaktickou rovinou. Nejvíce jsou hvězdy polarizovány v galaktických délkách 50° až 230°, tj. podél osy Orionova ramena Galaxie , v němž je umístěna sluneční soustava

f) záření rádiových zdrojů je polarizováno při průchodu zmagnetizovaným mezihvězdným plynem (viz Faradayova rotace)

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje