Fotometrie
Z Wikina
Fotometrie se zabývá měřením hustoty zářivého toku, tj. množství záření dopadajícího na jednotku plochy za jednu sekundu.
Slovo fotometrie pochází z řeckých slov fotos = světlo a metron = míra.
Obsah |
Měření záření
Záření z jakéhokoliv zdroje má tři základní vlastnosti: směr (studuje astrometrie), spektrální složení (spektrometrie) a hustotu toku (fotometrie).
Radioastronomie a daleká infračervená oblast užívají hustotu toku záření a měří ji v jednotkách jansky. V optické, blízké infračervené a v ultrafialové oblasti spektra užívá fotometrie hvězdnou velikost (magnitudu), odvozenou z měřené hustoty zářivého toku.
Při vizuálním pozorování proměnných hvězd je oko citlivý nástroj pro srovnání, neboť odhadne desetinu magnitudy (viz vizuální fotometrie). Fotografická fotometrie určuje jasnost hvězd proměřováním snímků oblohy na fotografických deskách. Fotoelektrická fotometrie nahradila oko i desku u dalekohledu citlivějším čidlem (fotonásobičem, CCD, MCP), které transformuje tok dopadajícího záření na elektrický proud.
Všechna tato fotometrická čidla jsou citlivá jen na záření v určitém rozmezí vlnových délek. Měřením hustoty toku záření v různých vlnových délkách se zabývá spektrální fotometrie.
Odkazy
Reference
Související témata
- Absolutní fotometrie
- Fotoelektrická fotometrie
- Fotografická fotometrie
- Spektrální fotometrie
- Tříbarevná fotometrie
- Vizuální fotometrie