Emise záření
Z Wikina
Vysílání elektromagnetického záření (čili fotonů) z hmoty. Některé elementární částice se mohou samovolně rozpadnout na dva energetické fotony (např. neutrální mezon π se po svém vzniku ihned rozpadne na dva gama-fotony o energii 70 MeV. Excitovaná jádra atomů (např. nárazem) se vracejí zpět do základního stavu a vysílají gama-záření. Podobně excitované atomy, molekuly a ionty emitují fotony při přeskoku z vyšší energetické hladiny do nižší (tzv. vázaně-vázaná emise). Při tom vznikají emisní čáry a emisní molekulové pásy. Volný elektron vysílá záření při rekombinaci s kladným iontem (tzv. volně-vázaná emise). Vyzářená energie se rovná ionizačnímu potenciálu + kinetické energii zachyceného elektronu. Volný elektron v plazmatu je zabrzděn při průletu kolem iontu a vysílá záření; to je volně-volná emise čili brzdné záření. Relativistický elektron krouží (v důsledku Lorentzovy síly) v magnetickém poli a emituje synchrotronové záření (neboli magnetické brzdné záření). Čerenkovova emise záření je obdobou světelné rázové vlny. Dochází k ní, jestliže se relativistický elektron pohybuje v průhledné látce rychlostí větší, než je rychlost světla v této látce. K emisi rádiového záření vodíku na vlnové délce 21 cm (1420 MHz) dochází v mezihvězdném prostoru tehdy, jestliže se souhlasný spin elektronu a protonu ve vodíkovém atomu změní v opačný (viz vodíková čára 21 cm). Při emisním záření přechází energie hmotné (částicové) složky vesmíru do složky fotonové. Obráceným procesem k emisi je absorpce. Při absorpci se naopak obohacuje hmotná složka na úkor složky fotonové.
Obsah |
