Urychlování částic
Z Wikina
Na Zemi probíhá v urychlovačích částic až do 1012 eV. Ve vesmíru je několik mechanismů, kterými mohou částice získat energii na úkor svého prostředí. Důležitou roli při tom má magnetické pole. Kosmické procesy urychlování částic mohou být mnohem účinnější než laboratorní na Zemi: v kosmickém záření byly (i když vzácně) zjištěny protony o energii až 1021 eV. Z mechanismů, které urychlují částice plazmatu do nadtepelných, popř. relativistických energií, jsou v astronomii důležité tyto:
- pulzary (urychlení částic do relativistických rychlostí na úkor kinetické energie rychle rotující neutronové hvězdy);
- Fermiho urychlení (urychlení při srážce se zmagnetizovanou mlhovinou);
- Swanův mechanismus (urychlení v proměnlivém magnetickém poli);
- peckový jev (např. výtrysky z aktivních a rádiových galaxiích a z kvazarů; typ slunečních protuberancí (příboj – surge);
- rekonekce (při slunečních erupcích).
Obsah |