Přenos energie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Energie se přenáší z jednoho místa ve vesmíru na jiné třemi způsoby: zářením, konvekcí nebo vedením. Konvekce a vedení se může uplatnit jen v hmotném prostředí (např. ve hvězdě). Záření k přenosné energii žádné hmotné prostředí nepotřebuje, nicméně má velmi důležitou roli v přenosu energie v nitru hvězd.

Při přenosu energie zářením se uplatňují dva základní procesy: emise záření tělesa dávajícího energii (excitovaný atom, elektron pohlcený iontem, Slunce) a absorpce tělesem, které energii přijímají (atom, molekula, Země). Energie je přenášena fotony, a to rychlostí světla. (Viz zářivá energie, foton, zářivá rovnováha). Uvolněná energie ve středových oblastech Slunce je přenášena zářením do vzdálenosti přibližně 500 000 km od středu. V nejvyšších 200 000 km k povrchu (tzv. konvektivní vrstva) je pro Slunce účinnějším mechanismem přenosu energie konvekce. Oblaka horkého plazmatu se pohybují směrem nahoru a unášejí s sebou energii k povrchu. Hvězdy, které jsou v horní části hlavní posloupnosti, mají konvektivní jádro. Naopak hvězdy ve spodní části hlavní posloupnosti (vč. Slunce) mají konvektivní vrstvu při povrchu.

Vedení tepla se uplatňuje v nitru bílých trpaslíků, neboť degenerovaná látka je velmi dobrý vodič tepla (i elektřiny). Proto má jejich nitro prakticky všude stejnou teplotu, je izotermní. Před rychlým vychladnutím je degenerované nitro trpaslíka (o teplotě asi 10 mil. K) chráněno vrstvou nedegenerovaného plazmatu s vysokou opacitou, která zabraňuje rychlému vychládání.

Přenos energie kosmickým prostorem se děje především zářením. Příkladem nejbližším a pro náš život nejdůležitějším je přenos slunečního záření meziplanetárním prostorem a zahřívání Země.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje