Zářivá energie
Z Wikina
(množství záření, množství zářivé energie)
Elektromagnetické záření s sebou unáší energii. Jeden foton o kmitočtu v obsahuje energii E = hn, kde h je Planckova konstanta. Fotony světla obsahují energii několik elektronvoltů, podle kmitočtu.
Pojem množství zářivé energie se užívá
(a) pro zdroj záření. Např. zářivost hvězdy je celková zářivá energie vyslaná hvězdou za jednu sekundu; je to tedy zářivý výkon hvězdy. Množství zářivé energie vyzářené (ideálním) černým tělesem za sekundu udává Stefanův zákon. Rozložení zářivé energie mezi jednotlivé frekvence udává Planckův zákon;
(b) mnozství zářivé energie, které projde za sekundu nějakou (skutečnou nebo myšlenou) plochou, se nazývá [[zářivý tok]] čili výkon přenášený (uvažovanou plochou) zářením. Prostředí, jímž se světelné záření šíří bez rozptylu a absorpce, se nazývá čiré. Dojde-li k absorpci bez rozptylu, je prostředí průhledné. Při částečném rozptylu je prostředí průsvitné. Při silném rozptylu je kalné a při selektivní absorpci je barevné;
(c) zářivý tok dopadající na povrch tělesa za jednu sekundu (ozařování). Další osud dopadajícího záření závisí na vlastnostech tělesa. Může dojít k absorpci (kdy se energie fotonů mění v tepelný pohyb molekul tělesa), k zpětnému odrazu nebo rozptylu (kdy dojde ke změně směru), k lomu dovnitř a k disperzi (rozkladu podle kmitočtu), k částečnému odrazu a pohlcení (viz albedo).
Obsah |