Osamocená planeta
Z Wikina
Význam slova planeta se měnil s časem. V antice to bylo světlo bloudící na obloze (z řec. planetein – bloudit, měnit místo). Proto Řekové a Římani považovali i Slunce a Měsíc za planety. V novověku, s příchodem heliocentrického systému, Slunce přestalo být považováno za planetu a astronomové v něm poznali mohutné žhavé centrální těleso, kolem něhož obíhají ostatní, mnohem menší a chladné planety; Měsíc dokonce degradoval na jedno z mnoha desítek ještě menších těles obíhajících kolem samotných planet.
Až do konce 20. stol. pro nás planety znamenaly nesvítící tělesa obíhající Slunce. Vyspělá astronomická technika (zvláště pak astrometrie a spektroskopie) prokázala, ze jsou i mimosluneční planety, které obíhají kolem jiných hvězd. Vysoká rozlišovací schopnost Hubbleova dalekohledu umožnila uvidět ve Velké mlhovině v Orionu mnoho protoplanetárních disků, rodících se planetárních soustav kolem vznikajících hvězd.
Velké infračervené dalekohledy na Mauna Kea objevily v jádru téže mlhoviny (ve hvězdokupě kolem Lichoběžníka) nejen rodící se hvězdy, ale i osamocené hnědé trpaslíky a tělesa velikosti planet bez centrální hvězdy. Objevené osamocené planety vznikly nedávno, před tisíci roky, a jsou ještě žhavé. Jejich infračervené záření není odražené záření centrální hvězdy, ale pochází z gravitační kontrakce rodící se osamocené planety. Ukazuje se, že planety, jak je známe dnes, jsou ve vesmíru velmi častým jevem. Mnohé z nich patří do planetární soustavy kolem některé z hvězd, kdežto jiné jsou osamocená chladnoucí tělesa, putující mezihvězdným prostorem. Životodárnými mohou být jen ty prvé, kterým dodává potřebné světlo jejich „slunce“.
Obsah |