Heliocentrický systém
Z Wikina
Heliocentrický systém, resp. sluncestředná soustava je názor, že středem vesmíru je Slunce, nikoliv Země.
Obsah |
Historie
Tento názor byl zastávaný již v antice. Např. Aristarchos ze Samu ve 3 stol. př. n. l. učil, že planety se rovnoměrně pohybují po kruhových drahách kolem Slunce. Antická díla o heliocentrickém systému však upadla v zapomenutí jednak pro velký nesouhlas mezi předpovězenými a pozorovanými polohami planet, jednak proto, že se nedochovala (zčásti shořela v Alexandrijské knihovně). Na dlouhou dobu pak převládl Ptolemaiův geocentrický systém.
Počátkem novověku se začíná opět uplatňovat heliocentrický systém formulovaný Mikulášem Koperníkem v díle De Revolutionibus Orbium Coelestium. Koperník v něm uveřejnil kosmologickou teorii, podle níž je středem vesmíru Slunce, a ne Země. Pro výpočty drah planet používal některé prvky z Ptolemaia (kruhové dráhy a epicykly). Polohy, které Koperník vypočetl, však nebyly příliš přesné, a navíc nesouhlasily s polohami později přesně změřenými Tychem Brahe. Proto nebyl heliocentrický systém v tehdejší době vědci přijímán. Koperníkova soustava byla později zpřesněna Keplerem (Keplerovy zákony).
Význam
Význam heliocentrického názoru spočívá v tom, že vedl k objevu gravitačního zákona, odvozeného Newtonem.
