Náboj
Z Wikina
(elektrický náboj)
Vrozená a trvalá vlastnost některých elementárních částic (bosonů a fermionů), která je zdrojem elektrostatického, a je-li částice v pohybu, také magnetického pole. Částice s nábojem na sebe působí elektrickou a magnetickou silou. Tato elektromagnetická síla je důležitá pro strukturu atomů, molekul, krystalů, hornin a látky vůbec. Urychlený náboj vysílá fotony – kvanta elektromagnetického pole.
Pohyb elektrického nábje čili elektrický proud vytváří v okolním prostoru magnetické pole. Magnetická pole jsou všude v pozorovaném vesmíru, který sestává převážně z plazmatu. Částice plazmatu (ionty a elektrony) jsou nositelem elektrického náboje. Proto je plazma vodivé a (Lorentzovou silou) těsně svázáno s magnetickým polem. Tato vazba (nazývaná zamrzlost siločar) má důležitou roli v mnoha procesech ve vesmíru (např. sluneční činnost).
Název „náboj“ je někdy používán i pro jiné veličiny, např. baryonový náboj, leptonové náboje. Správnější je používat termín „náboj“ jen pro náboj elektrický a v ostatních případech užívat termín „číslo“: baryonové číslo, leptonové číslo aj. Elektrický náboj se zcela přesně a vždy zachovává, zatímco ostatní „čísla“ se zachovávají jen někdy, nebo nepřesně, nebo se o jejich zachování dokonce pochybuje.
Obsah |
