Kyslík
Z Wikina
(O, oxygenium, z řec. oxys – kyselý, genes – tvořící)
Do r. 1961 byl kyslík standardem pro hmotnost ostatních atomů. Nyní se na doporučení Mezinárodní unie čisté a aplikované chemie (IUPAC) uzívá uhlík 12C. Jedna dvanáctina hmotnosti atomu 12C se nazývá atomová hmotnostní jednotka (amu). Kyslík vzniká při termonukleárních reakcích v heliovém jádru červených obrů za teplot vyšších nez 100 mil. K. Uhlík 12C (vytvořený hořením helia) zachytí jádro helia 4He a vznikne jádro k. 16O : 12C + 4He -> 16O + gama-foton. Všechen kyslík ve vesmíru byl vytvořen tímto způsobem. Na Zemi je kyslík nejhojnějším prvkem. Volný kyslík zde byl odpradávna, ale spotřebovával se na oxidaci nerostů obsahujících dvojmocné železo. Kyslík představuje osm devítin hmotnosti vody (H2O), dvě třetiny hmotnosti lidského organismu, polovinu hmotnosti zemské kůry a jednu pětinu hmotnosti zemské atmosféry. V přírodě je k. směsí tří stabilních izotopů. Do dnešní atmosféry je kyslík dodáván fotosyntézou v zelených rostlinách a ve fytoplanktonu v mořích. Opačným procesem k fotosyntéze je dýchání, příjem k. živými organismy. Při oxidaci látek z potravy se v buňkách organismu uvolňuje energie; přesněji řečeno sluneční energie, uskladněná fotosyntézou do potravy. Bez k. by život nebyl možný (s výjimkou jednoduchých forem chemotrofního života). Hoření je běžná forma oxidace. Působením ultrafialového záření a elektrického výboje (např. blesku) vzniká tříatomový kyslík – ozón. Jeho přítomnost ve výškách 15–40 km (ozonosféra) chrání biosféru na povrchu Země před zhoubným ultrafialovým zářením. Kyslík je chemicky velmi reaktivní a slučuje se s většinou prvků. Je v mnoha tisících různých organických i anorganických sloučenin. Ve formě křemičitanů se podílí na stavbě terestrických planet. V atmosférách Venuše a Marsu je vázán s uhlíkem do oxidu uhličitého; molekulární kyslík je v jejich atmosféře zastoupen jen stopově. Na Europě byla zjištěna velmi slabá atmosféra z molekulárního kyslíku. Ve vesmíru je kyslík poměrně hojný. Je na třetím místě, až za vodíkem a heliem. Spektrální analýza jej dokázala na všech hvězdách (s výjimkou uhlíkových hvězd spektrální třídy N). Ve hvězdách třídy B (o teplotě kolem 25 000 K) je ionizován a ve hvězdách třídy O (35 000 K) je ionizován dvakrát. Nebulium v mlhovinách je dvakrát ionizovaný k. Fraunhoferovy čáry A a B, které se vyskytují v infračervené části spektra všech nebeských těles, jsou způsobeny absorpcí molekulárního k. v zemské atmosféře. Ve hvězdách spektrálních tříd G–M byly zjištěny oxidy různých kovů (B, Mg, Al, Sc, Ti V, Cr, Mn, Sr, Y, Zr, Nb, La). počet izotopů: 7 (od 14O do 20O) stabilní izotopy: 16O (99,759%), 17O (0,037%) a 18O (0,204%)
Obsah |
